Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : duben 2007

Eleanoris - přeji, a´t je hlavně Tobě už jen a jen dobře - to zdraví, je skutečně to nejdůležitější.....
Děti jsou neuvěřitilné barometry- vycítí strašně moc, i když nic neví....

Pokud má Kubík vyloženě změny chování, měl by mít i neurologické vyšetření. Na škole nám navíc jeden teda chlap Dr. říkal, že ženy psycholožky, psychiatričky jsou vyborné studentky, ale daleko lepší praktici jsou chlapy,že víc pomohou - žena prý víc škatulkuje.....jenže chlapů je v tomto oboru málo, kéž máte štěstí a paní Dr. Vám pomůže.

Kubík je určitě na Tebe hodně fixovaný, věř mu, že zvládne své chování, zřejmě i v rodině je toho na něj moc - starší sourozenec, otčín, který se snaží nastolit pořádek ve výchově. Ono stačí jen důslednost - my ženy dokážem často slevovat a máme k důslednosti dál. Jen né bití!To už moje 92 letá babička, kde by člověk předpokládal tvrdou výchovu, říká, že bitím se jeden čert vytlouká a 10 dalšách se vtlouká.

Co se týká naší opožděnosti, tak hodně je právě v té důslednosti - raděj ho rychle obleču než čekám, až se sám obleče...boty si stále dává naopak, přijde a směje se, že už to zvládl, že je má dobře - nemá....no funguje pozitivní motivace - obleč se sám a já ti dám pusenku...Stále jsem ho měla za nejmadšího, to už jsem psala, kojila ho do lońského září - před tím jsme přišli o miminko v bříšku a tak jsem ho tak nějak stále měla za miminko, no a naše miminko by mělo za rok jít do školy!!!!Má strašně svou hlavu - takže to raděj vzdám, než abych důsledně trvala na svém a kreativně vymýšlela, jsk ho dostat a motivovat k činnosti, kterou chci já....nebo to vzdám, že na to nemá - př. barvy - stále jsem tak nějak doufala, že to přijde samo - 1. syn uměl barvy od dvou let, prostřední je plantal a najednou to přišlo den ze dne, u 3. ne a né ten den nastat - no tak jsme začali tvrdě trénovat a výsledky už jsou, zkrátka se mu musím moc věnovat. No a skloubit to se třema dalšíma sourozenci je dost těžké, ale jde to, to jsem už pochopila, takže teď už se musím jen snažit, protože to hodně moc bylo i o mém přístupu - zařadila jsem ho do škatulky nevzdělavatelný, je svůj a musí dozrát, ale asi bych se na samovolné dozrání moc a moc načekala.....

Tak sem doma...byla sem tam bez kubíka, a za mesic tam mam jit i s nim a prej to vypada, že dostane nejaky léky...a podle doktorky to vypada, že neunáší ty změny životní...takže sednout a promluvit....jen si nejsem jistá, že 4letý dítě pochopí co se kolem něj děje...

El to me moc mrzi, je to stejne silene jak moc tech nemoci dnes vsude kolem je i u mladych lidi Doufam tedy, ze uz je zase dobre a budou te uz "jenom" hlidat.
A ty jsi na maleho sama?
Ja bych asi taky doporucila detskeho psychologa, chodite nekam?

Elanoris, to mě moc mrzí - a jak na to reagují ve školce? Víš, ptám se, proto, že dcera třeba musela změnit školku. Asi né úplně všechny děti "dají" nacvakanou školku.

Ahojky...no on to bude mít asi z toho stresu okolo mě...už sem překonala nejhorší období...ale někdy přece jen se k tomu vracim nevědomky...at je to pláč, kterej mě kolikrat zklátí z ničeho nic..ale to si pak vymyšlim a říkam mu po chvilce co se uklidnim, že brečim štestim...a taky kolikrat se zapomenu zamknout ve sprse a on tam prijde a vidi "nasledky nemoci"...na jedny diskuzi sem ted četla nazor,ze to muze byt z toho ze se boji ze mu umru a neumi si s tim poradit a proto to v nem vyvolava takovy chovani..s tim moc nesouhlasim...neznal vaznost nemoci, a nikdy mu nikdo ani nerekl ze je tu sebemensi moznost neuspechu...spis naopak mu v okoli vsichni rikali, ze mamince neni dobre, ale ze to bude brzo dobry...nejvetsi hruza pro nej byly ty vlasy...z vlasu pod zadek sem byla ze dne na den lebkounek...malej se v ty dobe zacal pokavat...ale uz je to skoro dva roky (v prosinci 2009) mi to oznamili..a chovani se jen a jen zhoršuje...je mi jasny, ze fyzicky tresty se nemaji, ale kolikrat sem tak vycerpana a "ujedu"...ted řešíme šíleny ječení ve školce, dostal předevčírem přes pusu a od ty doby nezaječel...ale otazka jak dlouho si to bude pamatovat....