Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2008

REný,je to jen opravdu kosmetická záležitost-jdou jen na kůži,takže žádná laparoskospie,jen vlastně sešijou kůži u pupíku k sobě nebo k té hraně pupku,aby byla silná a neprostoupilo tudy to střevo-Kačce se tam tenkrát dostala už střevní klička-zrovna jsme jeli na konzultaci na Bulovku a hned nás za pár dní objednali,že by hrozilo uskřinutí...Jo a vlastně byla jsem tam s ní jednu noc,ale přijaly nás večer před zákrokem a po zákroku,který byl dopoledne,nás hned odpo pustili...Takže se fakt ničeho neboj,bolet jí to nebude..to probouzení je u každého dítěte jiné a taky nezáleží,jestli je cíťa či hysterka nebo ne,Kačka je hysterka šííílená,narkozky měla 3(kýla,mandle se zavedením gromet a vyndání gromet),všechno to byly krátkodobé narkozy a pokaždé to vypadalo jinak,asi ta první hodina je nejhorší,dítě o sobě neví,brečí,vzteká se,vstává,nadává atd...nebo jen knourá...to zvládnete,v pohodě,hlavně,když víš do čeho jdeš...

Jé tak Katulenka se už k té kýle ozvala, spisovaly jsme zároveň ...

Jinak ještě ke vztekajícímu tříleťáku v obchodě-ani tady v tomto věku si nemyslím, že pomůže mu naflákat na zadek, podle mě to ještě zhorší jeho řev a bude ještě větší scéna,takže z mého pohledu opět 1:0 pro nemláticí styl

Teda holky,vy jste se dneska rozjely

Tak kdyby jste to viděly u nás...Máme to uzpůsobený tak,že si snad nemůžou ublížit,do šuplíků v ložnici jsem jim dala na krámování věci co mi nevaděj,když vytahaj a občas po nich musim klidit vytahaný šufle s ponožkama atak...Kačenčin pokoj zavírám a v obýváku lezou na gauč a odtud hned na parapetto je prostě neodnaučím,dost často tam koukaj na dědu,jak něco dělá nebo na kosáky atak...bud u nich sedim,nebo,když vařim,odendám stolek a dám na zem matraci,co mají na válení z dob nelezení....Z toho gauče už každej spadnul dostkrát,ale z okna ne,to se maximálně skulej na gauč...Když to viděla moje máma,tak málem dostala infarkt...na jiné okno pochopitelně nelezou....No ,to jsou věci,které vysvětlujem,že by neměli,ale stejně to dělaj...ale vždycky nenápadně po očku třeba Maty kouká,co já na to,když jde "škodit",přesně ví,že to nesmí...další věc u nás je ta,že si děti navzájem ubližují,třeba dneska se Anička vrhla na Matyho a chtěla se mu zakousnout přímo do hlavy...nebo když se napřáhne jeden po druhém těžkou hračkou...to jsou situace,kdy ne ne ne nezabere,takže plácnu...moc dobře věděj,že to nesměj...chápou,že udělali něco ošklivýho a proto dostaly ty ty ty...nebo,když jdem na chodníku...což je teda ještě nereálný,ale postupem času musí vědět,ře mi nesmí zdrhnout pod auto,prostě to řeknu rázně...Prostě u nás většinou nejde situace řešit odpoutáním situace,většinou danou věc vezmu,vysvětlím,že nesmí a nechám dítko ležet a vyvztekat se...Když se perou o hračku normálně,tak nezasahuju,ale ted jsou ve věku,kdy se a sebe fakt vrhaj...Přikláním se ke zlaté střední cestě,ani bez plácnutí,ale ne k řezání vařečkou...tu jsem mimochodem vzala jednou na Kačku a pak se tomu sama nad sebou rozesmála...a bylo po výchově...zrovna o tom tuhle K mluvila,jak na ní mamka vytáhla vařečku...a pak dostala záchvat smíchu
Někdy si připadám,že jen zakazuju a zakazuju...Jinka u vzpouzejícího většího dítěte na ulici nevim,ale určitě bych neřezala,jednou jsem myslím takto vztekající se Kačku odnášela z obchodu a pak jsem jí nechala vyřvat,pokud vím,jakékoliv vysvětlování i plácnutí v daný moment vzteku se míjí účinkem...lidi stejně budou koukat,jak že je to jehorší dítě co viděli,tak jako tak...


Rený,já byla v roce na kýle s Káťou,ale byla to jen pupeční,pár stehíků,ráno zákrok a druhý den domů...na kjakou jdete vy...myslím,ale že to Viktorka zvládne...nejhorší je probouzení z narkozy,ta rána jí bolet nebude,první den dostane čípek na bolest a pak už to bude dobrý uvidíš...

VAřečku jsem nikdy nepoužila, ta mi přijde taková drsná, i když možná na výstrahu to není špatné. ONdrovi jsem to třeba jednou řekla, že vezmu vařečku a přestal, ačkoli s ní nikdy nedostal. Prostě nějak asi věděl nebo co.

Já dostala od táty taky párkrát řemenem. Jednou si to pamatuji zcela přesně asi v 6 letech. Hrála jsem si s kamarádem na chodníku a on řekl, že bysme mohli jít za jeho mámou, která pracovala v blízkých jeslích. Já se šla jako zeptat, ale nezeptala jsem se a šla jsem. Táta mě hledal po celém Žižkově. Tak to chápu, že měl strach, ale fakt si ten vejřes dodnes pamatuji.
Podruhé když jsem lhala, že jsem si zajistila bezinfeční potvrzení na tábor a nezajistila a pak jsem málem neodjela. A pak když jsem ztratila nový svetr. Tak to podle mě bylo zbytečné.

Pájo ono když se ti šprajce skoro tříletý dítě, že nechce jít, šlehne sebou na zem a řičí, tak nějakej pes, strom nebo tvoje utíkání je mu úplně šumák.
Já to u Ondry neměla, ale moje nejlepší kamarádka ano a dost často jsem toho byla svědkem. Je to něco hroznýho a opravdu po dobrém to zvládnout absolutně nešlo.