Diskuze : Drbárny : Děti s poruchou komunikace

Tuten, jinak já jsem taky spíš introvert a seznamuju se s lidma ne zrovna snadno...ale ty kamarádky, co mám ze školky, tak s těmi to šlo tak nějak samo, prostě jsme se daly do řeči a od začátku jsme si sedly a měly jsme si co říct, s oběma jsme vlastně dost často společně ze školky chodívaly na tramvaj, pak jsme se vídaly s dětmi i mimo školku...ale to člověk prostě musí potkat někoho, kdo mu fakt hned sedne, že si připadá, jako by ho znal odjakživa...a takových lidí zase tolik není...a jsem vděčná, že jsem na ně zrovna měla štěstí

Tuten, jo, je fakt, že v době diagnózy (ve 3,5 letech) jsem taky měla hlavně ten internet, ten pro mě byl opravdu cenný zdroj informací a zkušeností a pak ty dobré duše z SPC, kam jsme v té době chodili...do školky tam začal chodit až o rok později, tak potom přibyly ty maminky spolužáků...to už pak syn začal trochu líp brát děti kolem sebe, tak jsme občas i někam vyrazili, do té doby s nikým nikam ani chodit nechtěl...

Liško, mám syna s dysfázií a na probrání věcí kolem něj jsem měla paní logopedku a paní psycholožku v SPC kam jsme chodili...taky paní učitelky ze speciální školky, kam chodil, byly zlaté a spoustu věcí jsem s nimi mohla probrat...ale musím říct, že nejvíc mi pomohl internet...tam jsem si v podstatě sama ještě před návštěvou odborníků našla, co pravděpodobně synovi je (a trefila se...), strávila jsem za ta léta po nocích stovky hodin na netu v různých diskuzích a ty mi pomohly fakt nejvíc...jsou různé uzavřené skupiny na FB, kde člověk načerpá opravdu hodně informací a podnětů, jak s ním pracovat, nebo si můžeš postěžovat, probrat, když se ti něco nezdá...a často zjistíš, že někdo další řeší to samé a třeba najdeš i radu nebo tip...a nebo ji zase ty někomu jinému dáš, co funguje u vás...jsem za to ráda, protože od odborníků jsem se dozvěděla vždycky jen malý zlomek toho, co od maminek, co měly s podobnými dětmi zkušenosti....

Ano. Ani mě nenapadlo, že někdo nemá.

ne