Diskuze : Peníze a bydlení : Dětský pokoj

Chloé, taky jsme neměli v obýváku malý stoleček, měl jen malou židličku (ještě po mně) u konferenčního stolku...ale koutek s hračkami tam měl - byla v něm třeba velká bedna s dřevěnými vláčky, protože s těmi si vydržel hrát dlouho a byly denně v provozu, krabice autíček, srolovaný malý kobereček se silnicemi, dřevěná patrová garáž, nějaké stavebnice a tak....nikdy jsme nekupovali ty větší hračky typu kuchyňka (a že ji pořád všude okukoval), nebo malý dětský kutilský ponk, obchod apod...největší hračka byl asi nafukovací koník na skákání

Nase deti si udelaly hraci ""koutek"" z celeho naseho bytu. Jsem rada za svuj koutek v loznici

Děti 6, 4 a 1, pokojíky v patře. V přízemí je obývák, jsou tady přes den s náma, jen občas si dva větší chodí hrát do patra.

Takže lego, kostky, cca polovina knížek, kolejnice atd., to máme všecko dole v obýváku. Nijak nám to nevadí, zatím to tu není definitivně zařízené.

"v kuchyni na stole leží mořská panna, na konferenčním stolku máme 10 autíček, v ložnici knížku Žraloci a jiní mořští živočichové. Mně to právě přijde hezké, tahle etapa."

Paradox, ano, cítím to stejně.
Také jsem byla ráda, že mám v bytě stopy po malých obyvatelích.
Já jsem v té době svými dětmi žila a dětský svět mi nepřekážel.
Dneska už mohu mít esteticky vyladěný interiér bez rušivých elementů, ale upřímně, kdybych si mohla vybrat, měla bych raději zase ten provizorní malý byt plný hraček a v něm ty malé děti Pro mě to bylo nejhezčí období života.

Žádný hrací koutek jsme v obýváku neměli.
Když si tam děti chtěly hrát, donesly si tam hračky.
Trvalé místo pro hračky bylo v dětském pokoji.
Ale mně hračky v obýváku nijak nepřekážely, nepovažuji hračky za nepořádek. Děti s námi žily, tak holt měly doma své věci. Za nepořádek považuji špínu, drobky, roztahané oblečení, špinavé nádobí apod., a to jsme v obýváku neměli.