Diskuze : Peníze a bydlení : Úklid domácnosti

V pátek asi ve 4 ráno jsme vyrazili do nemocnice do Boskovic.
Chvíli trvalo, než Dr. vypsala do počítače všechny "důležité" informace typu - kdy začal chodit. Pak nás přesunuli na oddělení pro děti 0-3 roky. Sestřička se ptala, jakej chci pokoj. Jako bych mohla vědět, jak to tam vypadá. Tak jsem řekla, že se podívám, jestli mi je ukáže. Hodila takovej ksicht, že jsem vzala ten první, kam nás zavedla. (Později se ukázalo, že to bylo i naše štěstí.)
Kuba byl tak vysílenej, že ani nepípl, když mu napíchli žílu. Napojili ho na kapačku, lehnul do postýlky a spal. Ale docela rychle bylo vidět, že se mu ulevilo. Podle Dr. v noci zvracel ne proto, že by se potřeboval zbavit něčeho v žaludku, ale protože už měl nedostatek glukózy.
Celý pátek mu kapaly dvě infuze. Pospával, polehával, nebo jsem musela chovat a zpívat. K večeru už vypadal líp. Jenom ho děsně štvala dlaha, co měl na ruce od konečku prstů až do podpaží. Měl ji na pravé ruce, takže kostky musel stavět levou, což mu nešlo tak dobře, takže se pak i pěkně vztekal.
V sobotu už byl bez kapačky, ale dlahu mu ještě nechali. Mohl pít jenom po troškách, odpoledne mu donesli rohlík a pár piškotů. Jenže piškoty nejí ani normálně, rohlík už nemohl ani vidět, takže raději vřískal hlady. Tak manžel dovezl kukuřičný křupky a cpala jsem ho tím. Odpoledne vřeštěl, protože nesměl z pokoje - měli jsme izolaci. Takže 2 hodiny v kuse řval, bouchal dlahou do dveří, nedal se uklidnit. Večer už mohl banán. Tak šťastný dítě jste ještě neviděli. Teda vydrželo mu to asi 10 sekund, než ho snědl. Usnul v pohodě, ale ve 3/4 na tři se vzbudil s řevem, nic nezabíralo, dokonce se přišla sestřička podívat, co se děje. Nakonec se zklidnil, ale spal jedině u mě na rameni, jak jsem seděla na židli. Mnoho pokusů odložit spící dítě do postýlky skončilo nezdarem, podařilo se až v půl páté a já byla na odpis.
Takže v neděli v 9 dorazil manžel mě vystřídat, já se jela domů vyspat. A ve dvě už jsem byla zase zpátky. V neděli už měl vyndanou tu flexilu, takže mohl konečně s rukou normálně hýbat. Začal mít hodně energie, o to hůř se držel na 10 čtverečních metrech.
A dnešek? Ten byl fakt výživnej.
Ráno ve 4 vrazila na pokoj sestra a sháněla džbán na čaj. Tak jsem jí řekla, že je na umyvadle. Jak odcházela, vzbudila Kubu. Nechtěl už usnout v postýlce, jedině v mojí posteli. Jenže to už jsem se tam nevešla já. O půl paté se mi ho podařilo přesunout do jeho postýlky, ale třeštila mi hlava, tak mi nešlo usnout. O půl šesté už byl vzhůru definitvně. Když jsem rozsvítila, tak se ukázalo, že ta k...a nakonec ten džbán ani neodnesla. Hlavně, že nás vzbudila.
Co mě ovšem vytočilo do běla, byl systém stravování:
První den, kdy Kuba nesměl jíst nic, tak mi dosnesli jídlo na pokoj a on řval, že chce jíst. Pak přišla Dr. a říká: To musíte sníst tak, aby vás u toho neviděl. (Jak asi v jedné mrňavé místnosti?)
Pak už nosili jídlo i Kubovi. Ale co mě zaráží, tak že dětem do 3 let dávají jídlo jen 3x denně - v 7,30, 11,30 a 17,00. Navíc mezi 5 odpoledne a půl osmou ráno byli hladem. Ani svačinky neměli. To mi hlava nebere. Když má mít lehkou stravu, tak to neznamená, že se 3x denně nacpe k prasknutí, ale snad by měl jíst častěji po malých dávkách, než si žaludek zvykne.
A vrcholem všeho byla dnešní snídaně - Kuba dostal rohlík a med. Tak jsem sestře řekla, že to mu teda nedám. Prý jako proč. Když jsem jí vysvětlila, že v příručkách o výživě se píše o nevhodnosti medu pro malý děti, tak prohlásila, že za nich (asi před 150 lety) se med normálně dával a ona že příručky nečte. Spolkla jsem poznámku o tom, že by jí to možná neuškodilo, protože ona nám to jen donesla, ale nenaplánovala. Čistě náhodou mi zbyl kousek šunky a sýra od večeře (Kuba měl k večeři taky šunku), takže dostal ke snídani chleba se zbytkama od včera, jinak by byl hlady do oběda. Teda až na křupky, kterýma se napchával, co to šlo.
A co mě teda ještě překvapilo, že když Dr. vůbec nevěděla, co to jsou kukuřičný křupky - prý by je neměl, že jsou mastné. Tak jsem jí ukázala, co myslím kukuřičnejma křupkama, tak na to vejrala, ale nakonec povolila.
A celá ta sranda nás přišla na 1110,- Kč. Zajímalo by mě, jaké hotelové služby si těma 60 korunama připlácíme, když první den jsem dostala ke snídani 2 krajíce chleba a jednu malou krabičku (10g) másla + bílý kafe, večeře paštika a 2 kousky chleba, oběd polívka a 3 vdolky.
Jo a 100 na den ještě za každýho platí pojišťovna.

Tak si vylej srdiečko, kde to bolo a čo sa tam dialo?

...uspať Eli.

Teraz som si na dáme uvedomila, že ty si ešte Eli neučila zaspávať samotnú. Tento krok už máme dávno za sebou. Chystala som sa na to dlho. Zlákala som vtedy aj Baruschku. Ale potom prišlo to všetko trápenie, so zaspávaním problém nemáme. Ani doobeda a ani poobede. Horšia je tá noc. No, ale to už som písala. Len som ti chcela popriať aby si vytrvala a nič vám do toho neskočilo.

Helena, ahoj, no to poteší. A prečo ste boli?

170 je tá zmenšená verzia 31, že?

Anouk, váľajúci sa smailík.

A mimi určite počká na tak vzácne dámy. Akurát jej zakázali jesť a ona ešte mala chuť na jogurt....tak som jej poradila, nech si ešte pekne niečo zmlsne. Čípok tvrdý, sem tam kontrakcia, celkom nuda. Mohla by sa ešte aspoň vyspať a pekne ráno porodiť. MNe sa tak rodilo rozhodne lepšie, než v noci.

Akurát blbá správa, rodí a leží v starej pôrodnici. V novej bol deň otvorených dverí a od 7.1. sa malo rodiť tam. Už sa tak tešila a zasa nič.

Furt nič!

Anouk 31.