Diskuze : Záliby : Fráze, které vám pijí krev

Vendy, autismus je o regresu. Zeptej se maminek autíků,jestli se na ně děti koukaly jako miminka.Tipla bych, že ano.

Hele, řešíš to samý, co já před čtyřma lety. Hpodně jsem si o tom zjistila.Napiš mi na darjoh zavináč centrum.cz

Jedna věc je opravdu ta středová osa, až ta přijde, bude správný "čas" na vývoj zrakové fixace.Druhá věc je, jestli je zrak v pořádku.

Ano, mě taky říkali, že oči si můžu odšktrnout, že je má ok po několika vyšteřeních. A pak ve 4 měsících mi v Centru zrakových vad potvrdili, že syn je úplně slepý, což jsem si myslela jako já, matka, svou intuicí.

Zrak není záležitost hradwaru jako sluch.

U zraku můžeš mít kldině super hardarwe (zdravý oči),ale pak ti může nefungovat software (atrofier očních nervů, poškozená zraková kůra, centrální zraková porucha neboli CVI. Centra visual impairment.

U nás to je přesně tak. Dobrá zpráva je, že dětský mozek je plastický, software se dá opravit. Zkusili jsme různá cvičení, pak akupunkturu, dnes syn vidí poměrně dobře. A autík rozhodně není. I když oční kontakt občas fláká. Jenže u něj je to tím,že prostě ten zrak se nevyvíjel tak,jak má a jak se určitá vývojová okna zavřou, už se neotevřou.

Každopdáně je to cíťa a furt mi říká,jak mě má rád a že se mám smát a ne zlobit (když něco provede)

joo kojení....já kojila 18 měsíců a k čemu mi to bylo.....malý je od narození náchylný na angíny, zahlenění, špatná imunita a kojení to rozhodně nezachránilo. dneska už bych jednala jinak, tenkrát, když jsem bojovala s mlíkem, kterého moc nebylo a já stále, že musím kojit. byla jsem akorát vynervovaná, malý brečel asi hlady....přitom UM nikdy žádné nechtěl.

Jo a děti, které "utekly roku", to jsem se nakonec naučila pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven, jinak by mi z toho šiblo... Syn začal chodit až v 16,5 měsících.

Říct mi někdo "škoda že to bude druhý kluk", dostane na místě pecku mezi oči Protože to je fakt vrchol. Já si přála tři syny, mám místo toho pár a tím jsem skončila, takže mě třeba vždycky zamrzí, když řeknu že bych chtěla ještě jedno dítě, a dostanu odpověď typu "na co třetí, když už máš páreček". To je obdobně na tečku.
Jinak dneska mě třeba zvedla ze židle diskuze v jedné skupině na FB, kde maminka řešila uplakané 7měsíční miminko a dostala z 95% odpovědi "je rozmazlený, nech ho vyřvat". To jsem se neudržela a musela se do debaty taky vložit.
A ještě mě vždycky neskutečně točily diskuze ohledně kojení. "Už nekojíš? Proč ne? Vždyť je ještě maličký, každá správná matka kojí..." Blablabla. No a pak takové ty klasiky jako vybírání jmen, kdy každý druhý měl pocit, že do toho musí mluvit a že mě jeho názor jistojistě velice zajímá.
A dál... Dál si určitě ještě na něco vzpomenu a připíšu

Vendy, chápu, už si vzpomínám, ty jsi někde v exotice, a máš dcerku, viď. Opravdu skutečně naprostá většina nedonošeňátek je bez následků. Jenže příběh o tom, že se narodilo předčasně, a vše dopadlo dobře, nikoho nezajímá, ono i vzpomínat na ty dny na neonatologii nic moc, tak kdo by se s tím ventiloval, když je dítě OK. Znám veliký množství dětí, kteří i po extrémní nedonošenosti vše dohnaly. Samozřejmě, pak jsou diagnozy, které se musí kompenzovat. Naše prtě má "centrální hypotonický syndrom", ale patrně důsledkem stavu před porodem, ovšem na vyloučení všeho možného jsme opravdu čekali několik týdnů. Teď nás čeká "jen" rehabilitace, s výraznými zlepšeními každý den. Byla středně nedonošená, ale hypotrofovaná.
Sama jsem na to byla neskutečně alergická, když mi okolí mělo tendence pořád o někom vyprávět, že se narodil pomalu div ne jako embrio a teď je z něj dvoumetrový zdravý chlap, na druhou stranu znám holčičku, která se narodila přes 700 g., tři měsíce bojovali o život, jeden den to vypadalo, že už je vše v pořádku, další den se pomalu loučili, prošli si naprosto vším co se snad jen dá zažít, a teď přinesla na vízu samý, brebentí pusu nezavře, prošmejdí na co přijde, a na svatbě nám vyjedla všechny tvarohový koláčky.
Teď jsem pořídila rehabilitační houpačku, je naprosto úžasná, dcerka mi začala sama od sebe jít na pasení koníčků, a držet hlavičku rovně, protože jinak se nehoupe, že, a ono se jí to houpání líbí.
Tady někde je diskuse na téma nedonošeňátka, ale opět, asi tam přispívají maminky dětí, co řeší ty katastrofy.
jaké je úroveň péče lékařské péče tam někde v těch pískách?