Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

Huso, což to já se také dostanu každý den ven (bez toho bych už byla asi hospitalizovaná v léčebně pro choromyslné), chvilku se tam pomrcasím, zaplavu si na krásných místech, posedím v milé společnosti, ale to je hodina, dvě... A den jich má čtyřivacet!

Babi, to my taky ne, ale někdy to vyplyne.

Hany: "Asi si dnes neřeknu: "Hurá, ochladilo se, konečně můžu vyžehlit!"

No, to jsem si přesně řekla, čekám na to už dva týdny. Pustím si něco na poslouchání a jdu do toho.

Stará huso, tož také řešíme s přáteli i vážné věci, ale ne na potkání.

"změňte vaše vnímání a budete šťastnější"

To jsem si půjčila z diskuse o Ptáčkovi. Hned jsem si řekla, že to přece není tak jednoduché, ba naopak. Je to nejtěžší, co člověk může dělat. Asi si dnes neřeknu: "Hurá, ochladilo se, konečně můžu vyžehlit!"

Ovšem pokud by zmíněné tvrzení platilo doslova, byly by Američani nejšťastnější lidi na světě a nepotřebovali by psychology, natož nějaké prášky. Oni jsou neskutečně pozitivně naladění a náš pesimismus vůbec nepobírají.