Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

Já to taky mívám, považuju to za nějakou hru hormonů.
Vtěšinou to odezní hodně rychle, užiju si ten pocit a je to pryč.
Je to prostě volání přírody.

Cumco,
"To mi řekni, jak to, že se zatrombí pravá od prstů až po tříslo, naprosto neprůchodně bez ohledu na ředění, a levá ne - co to mám"

jak to mam sakra vedet?

Ja bych to u sebe same taky zkoumala, co, proc a jak.
Co je krev, co dela, co symbolizuje, co noha, na co je, proc ji moje telo nechce zivit, k cemu by mi to bylo, co otec (prava pulka tela...), moje racionalno...
Na to si nejlip odpovis sama, kdyz budes opravdu chtit vedet.

Girili, to asi ne, ale možná bych pak jezdila schválně oklikama

Rose, abys pak s tou navigací nebourala.

Co jsem s manželem, tak se mi to stalo jen jednou, myslím před dvěma lety, hrozně mě to překvapilo, nikdy jsem se rychle nezamilovávala. Bylo to na jedné letní víkendové akci s manželovými známými, chlap věkově přiměřeně ke mně, mně blízké zájmy a moc pěkně mluvil o své manželce. Naštěstí jsem to udržela na uzdě, nikdo si snad ničeho nevšiml, kontakt na sebe nemáme, nevím, kde je mu konec. Nemohla jsem pak chvíli s manželem spát, resp. jen jako ve filmu Piano spala hlavní hrdinka z povinnosti se svým nemilovaným manželem. Využila jsem manžela pouze odosobněně jako pasivní tělo, vadilo mi, když byl aktivní. Manžel takové "znásilňování" naštěstí považoval za zvláštní zpestření našeho erotického života.