Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

Vy jste teda otočily, jsem si přišla poplakat nad kazícím se počasím a vy tahle.

TO co popisuje Čumča jsem zažila také, akorát nešlo o Němce, ale o zavrhnutého nezdárného syna, který se přišel podívat na dům, kde vyrůstal a podědil ho někdo uplně cizí mimo rodinu. Už bych to zažít nechtěla, hodně emotivní a to se vlastně otočil u branky a odešel, žádné velké rozmluvy neporoběhly.

Ropucho, to jsem zase nechtěla Ale těžké to fakt je, kolik takto odsunutých německých dětí mělo trauma na celý život? Když v 70-80 letech je ten pán doslova zhroucený, ve chvějící se ruce fotku novostavby domu ze třicátých let...

Já jsem si četla přepis staré kroniky, fakt jsem chtěla pochopit, jak se tu žilo. Zdá se, například z fotek místních malotřídek (v každé části obce jedna malotřídka), že to tu fakt žilo Dnes není část těch domů po odsunutých Němcích ani nijak opravená, pár vyměněných tašek na střechách, ale některé vysloveně chátrají.
Čert vem domy, ale ti lidé v nich nejsou spokojení, myslím takové ty venkovské starousedlíky - dostali v roce 1946 dům a evidentně do něj dodnes neinvestovali téměř nic, ani o zahradu a sad se nestarají, tohle je hrozně smutný, hlavně že z fasády oškrábali německý nápis (s názvem živnosti, kterou tam dotyčný provozoval)

znám ten pocit, Rose, podél naší společné linie se sousedy rostly podél plotu stromy a keře - lísky, krááásné jedle, bříza, z naší strany dvě jabloně - tvořilo to dohromady nádherné soukromí, přirozenou linii (plus všude ptačí hnízda, wartovala jsem každé jaro, aby tam nelezly kočky, na podzim samá veverka, oříšková uklízečka)...

jednoho dne jsem vyšla na zahradu, vítám se se psem a najednou šok, všechny sousedovic stromy zmizely, fakt všechny, naše dvě jabloně toho moc nezachránily, prostě byl vidět holý plot, jejich posezení, jejich kůlna, ruina udírny, sbírka starého šrotu - naše zahrady opticky propojené

No jo, tak co...Vybrečet se, chvíli na zahradu nechodit (ten pohled bolel) a zasadit ze své strany novou přirozenou hradbu keřů, do dvou/tří let soukromí bylo obnoveno A navíc to i kvete a voní

"...že by to asi bylo ještě horší, že ty stromy na zahradě sázel se svým tátou..."

Čumčo, k slzám mě dožene máloco málokdy, ale teď se ti to povedlo.
Letos porazili strom před domem, kde jsem prožila většinu dětství (musel ustoupit nějakým stavebním pracím).
Sázel ho můj táta před téměř padesáti lety, celý život jsem ho sledovala růst, z bytu byl výhled do větví. Považovala jsem ho tak trochu za "svůj".
Do pána z tvého příběhu (a všech dalších s podobnými osudy) se velmi umím vžít.
Nacionalismus je zlo

Čumčo, my už třeba několik posledních let pozorujeme, jak nám i ve studni ubývá voda... Jsme tu v nějakém dešťovém stínu, i když jinde v Praze zaprší, tak u nás spadne pár kapek a dost. Letos nám od jara sudy napršely snad dvakrát. Pokaždé se tu jen přeženou mraky a zas nic☹️