Diskuze : Záliby : Gramatické okénko

Vlastně mi nejvíc vadí ne nějaké často používané slovo, ale divná intonace. Často když sleduju nějaký rozhovor, tak mi úplně "vstávají chlupy " když mluvčí na konci věty neklesne hlasem, ale naopak končí větu zvednutím hlasu. Asi to špatně popisuju, ale na poslech je to hrozný.

Libiku, já zas měla asi 10 let práci, která ne že by mě bavila, ale nevadila mi. Chodila jsem hodně na pochůzky a setkávala se se zajímavými lidmi. To bylo fajn. Málokdy jsem celé dopoledne čučela v kanclu. A mohla jsem si všecko zorganizovat sama, nikdo mi do toho nekecal. Pak se bohužel změnily zákony a pohádky byl konec. Od té doby jsem práci nenáviděla a počítala minuty, kdy budu moct konečně vypadnout.

"Dodnes s láskou vzpomínám na kolegu před 20 lety, kdy si po důrazných žádostech o technika bral hovor, aby to pak prokládal vsuvkami "chvilinku, ověřím to u kolegyně", "ano, jak kolegyně říkala" a podobně"

tak ony historky z open space jsou kapitola sama o sobě, my jsme si pořád něco vzájemně prováděli Kolega si schovával svoje kafe na vrchní skříňky v kuchyňce, jelikož měl stihomam, že mu ho někde krade (nekradl). Tak mu jiný kolega, kterého se iracionální obvinění z krádeže kávy dotklo, přilepil pikslu s kafem za víčko ke stropu. Aby to měl ještě výš. Nelenil, a opatřil si ve firmě schůdky, aby to zmáknul.

Čárkotečko, tak mě moje práce baví, ale když o víkendech nechodí zboží, ani moc lidí, ale musím tam prostě být, tak si obvykle přeju, ať to rychle uteče a já si pak můžu doma ve volnu dělat to, co chci a potřebuju🙂

Mojí severomoravští příbuzní mi vždycky říkali, že jsem šikovná devucha a já se vždycky divila, protože jsem byla totálně nešikovná. Ale říkali mi to v mých tak pěti letech, takže obsournicke konotace to asi nemělo.