Diskuze : Drbárny : Autismus

Dooly, "víme, že má AS". No nevíme. Paní to říká. Třeba má, třeba si to paní jen myslí....pozor na to.

Lído, pochopení pro rodinu se speciálním dítětem neznamená, že vy se máte zbláznit. Určitě existují nějaké podlahové krytiny plus třeba takové ty maxi puzzle z eva pěny, které by to utlumily. Ještě je otázka, do jaké míry je dítko opravdu AS, a zda to není nezvládnutý AS. Pokud dítě spí cca 4 hodiny denně, musí být taky úplně k.o.

V sousedských přích je na prvním místě domluva. Jenže...Vše ostatní je až na dalších místech. Umím si představit, jak voláte ve čtyři ráno policajty na bouchání kuličkama
Pro ně dobrej materiál do vtipných historek ze služby.
V této situaci vidím hodně problematického:
- policie nebude opakovaně jezdit řešit bouchání kuličkama nebo skákání postiženým dítětem
- rodičům to nepřijde jako něco k řešení, naopak jsou to normální projevy jejich dítěte, které potřebuje ke zklidnění
- v bytě rodičů dítěte tyto zvuky nejsou rušivé
- rodiče nedokáží chování dítěte korigovat
- jste v tom sami, protože nikoho jiného v domě to neruší
- budete za magory, kterým vadí kraviny nebo za necity nebo za neurotiky nebo za šikanéry (bouchání smetákem, zvonění)
- časem se z vás ti neurotici stanou
- druhá strana - tedy rodiče, musí chtít řešit. Druhá strana - tedy rodiče, musí být schopni to řešit. To samé platí o majiteli bytu.
- pokud jim chcete nějak pomoci situaci řešit, musí s tím být v souladu (koberec, pomoc s dcerou)
- všechno musí být dlouhodobé, stabilní a efektivní
Výše uvedené věci nejsou jen na vás. Na vás může být: odhlučnění bytu, zkusit si zvyknout, spát se špunty či sluchátky, spát jinde, začít užívat návykové látky, získat podporu od ostatních sousedů, jednat s majitelem bytu, čekat, jak se situace vyvine - nic netrvá věčně, zbláznit se, jít někoho zabít, hledat řešení s rodiči, hledat si jiné bydlení...
Bydlet s lidma nablízku je prostě náročné, protože velmi často jsou ostatní lidi lidem ukradený. Už jsem bydlela na víc místech a vždycky tam byl nějaký kretén, který mě rušil a ještě si na tom zakládal. A nemoci se opakovaně vyspat ve svém domově je prostě

A pro vás sluchátka s noise cancelling, můj kolega je má a musím do něj šťouchnout, když s ním chci mluvit, je totálně hluchej :)

To mě moc mrzí a fakt rozumím tvé frustraci se sousedy.

My podobný teror zažívali 4 roky / ne s postiženým dítětem, ale s dospělým bezohledným jedincem /.
Já tedy polici volala, volali i sousedi, psali jsme majiteli bytu, aby věděl, jaké má nájemníky apod....

U nás to bylo pravidelné ranní buzení cca 3x týdně, kdy muž přišel z práce / dělal v baru, takže asi po zavíračce / - vždy v 4.00 -5.00 si pustil na plné pecky reprobedny a hodinu vyhrával Byl to masakr, zvlášť, když vstáváš do práce 5.30 a někdo ti pravidelně dělá dřívější budíček.
Domluva žádná, majitel bytu bydlel cca 300 km daleko, ne v našem městě, jen prostě pronajímal byt.

Přiznám se a nejsem na to pyšná, že jsem mu párkrát dala párátko do zvonku dole u vchodových dveří, když jsem odcházela do práce prostě jsem byla tak vytočená, že jsem ho naoplátku taky probudila, když se po svojí ranní produkci on uložil ke spánku....

Každopádně u nás zabralo až dopisování s právníkem družstva / byly to družstevní byty v osobním vlastnictví /, který kontaktoval majitele se stížností ostatních vlastníků bytů ohledně rušení nočního klidu apod...
Poté bylo zklidnění a nějakou chvíli byl klid.
Ale my se už v té době stěhovali, měli jsme malé dítě a našli si naštěstí větší byt.

Každopádně to byl běh na dlouhou trať, což vám nepřeji a doufám, že se u vás vyřeší nějakou dohodou se sousedkou...