Diskuze : Hlavní : Domácí škola

MysLenko: syn taky začínal psát CS až ve 2.třídě. Ale sám chtěl, písmo se mu líbilo. Kdyby dítě se nové písmo učit nechtělo, nutit ho nebude mít smysl. Ale jelikož už psát umí,tak to půjde rychle. Syn vlastně po 2 měsících už psal CS všechno (a to jsme se tomu nevěnovali každý den) A přesně jak píšeš, tak jsem ráda, že si to psací písmo umí přečíst, občas trénujeme,aby nezapoměl, psát už neumí,ale mě to nevadí. Hlavně aby si přečtl dopis od babiček, kamaráda...

Pohrození školou u nás nezabírá. A když,tak jen na chvíli. Syn má dost hroznou zkušenost, z pobytu ve škole,ale nejraději by se neučil ani ve škole,ani doma. Nebo tak, učil by se,ale jen to,co sám chce. Momentálně se učí španělsky,jako samouk :))

Vubec Vam nepreji nic zleho, naopak vsem jen zvidave a vzdelani chtive deti, ale jsem rada kvuli svemu psychickemu zdravi, (jeste jednou se omlouvam :) ), ze ctu, ze to neni vzdy idealni. Ja si to asi prilis idealisticky malovala. Kdyz se ohlednu, mam z toho dobry pocit, nakonec jsme udelaly kus prace a porad si myslim, ze zajimaveji a komplexneji nez be skole, ale ten kazdodenni boj: Uz jenom tohle, mne se nechce! Asi si to beru moc osobně:).

Ono to (alespoň občas) bude všude podobné. Jen u nás s tím rozdílem, že dcera moc dobře ví, co by dělat chtěla. Hrát si. S Playmobilem, s panenkami, s mladšími sourozenci, popř. si číst. ale zase si říkám, že hrát si s panenkami už nikdy později nebude. To může jen teď. Ale na matematice a češtině trvám, alespoň trochu každý den, kdy jsme doma. Tato pravidelnost pomáhá. Když někdy vynecháme, špatně se k tomu vrací.

Mariko, teď toho je nějak moc, ale ozvu se ještě na mail.

Děkuju moc, že jste se ozvaly, už jsem myslela, že všichni domškoláci to mají růžové, děti způsobně a nadšeně přistupují k učivu...
Dneska jsme měli po dlouhé době krásný den, že si zase říkám, že se mi skončit nechce. Ne, že by to bylo úplně bez keců, ale Eli nakonec musela přiznat, že jí to baví, i když prý jen malilililinko. Do toho jsem tu obíhala stůl, protože jsme pracovali všichni, i moje mladší děti, které jsou momentálně po "úkolech" jak zběsilí. Když nám to nejde, tak mě děsí představa, jak se zvládnu věnovat všem, ale dnes to bylo opravdu úplně jiné, takhle bych to chtěla každý den. Bohužel těch nepěkných dnů je více a já se tím pak tak trápím, že už se někdy obávám o svoje psychické zdraví.

Tak u nás taky boj, ale už se to snad lepší (4 třída :))). Když jsem vzala syna v pololetí 1.třídy domů,tak ze začátku to bylo super, nadšený do všeho, později bojkot, nechtěl nic dělat. V určité míře to trvá doteď,ale myslím,že už to i pochopil, sice je hodně pomalý,ale už více méně spolupracuje.
Do třetí třídy jsme měli hodně projektů, výletů, výuku takovou volnější, přezkoušení též,ale časem ho to už nějak neuspokojovalo, asi potřeboval třídu, kolektiv,né jen mě. Teď jsme v Březové, má online hodiny po skypu (4 hodiny týdně) a chytlo ho to, i když tam jedou hodně školně, samé poučky, teorie v čj, odůvodnění (to jsme předtím moc nedělali), ale synovi to nevadí, chce to umět, protože to umí ostatní a mu příjde normální to umět (kdybych ho do toho nutila jen já,tak by řval,že to k životu nepotřebuje) Já mám ulehčenou práci, protože jim to vysvětluje pan učitel a i když to musím potom se synem probrat ještě jednou, už to není tak náročné, už ledacos chápe z hodiny.
Takže já vás uplně chápu, vždycky jsem si po přečtení různých domškoláckých diskuzí myslela,že se všem ostatním daří, děti nadšené, spolupracující,ale teď si nemyslím,že to tak je u každého a stále. Asi na každého příjde časem krize, chce to jen vyzkoumat jak z toho ven. Buď něco změnit (klidně i kmenovou školu, i když já si na tu předchozí neztěžuji,ale každá má jiný přístup a o tom to je), nebo přidat kolektiv, nebo udělat výuku jinak,nebo s dítětem uzavřít dohodu, k(ale to chce na to mít věk) Chce to asi zkoušet.
Vůbec bych se ale nebránila (a hlavně si nic nevyčítala) dát dítě do dobré komunitní či jiné alternativní školy, pokud by to bylo možné.(Mariko, v komunitní škole by asi to,že jste pozadu tolik nevadilo,ne???) A také jsem se už odnaučila si dávat neúspěch dítěte za vinu, protože dělám co je v mých silách, v klasické škole o 30-ti hlavách by to lepší nebylo, nemají na dítě tolik času, kolik jim věnujeme my.
Když jsem měli volnější režim,tak jsem věděla,že dítko do školy poslat nemůžu, že spoustu věcí děláme jinak, nebo vůbec, nebo to tolik neprocvičujeme,ale teď se už nějak srovnal (asi je to tou Březovou, děti tam mohou dělat klasické testy (dobrovolně), přezkoušení je normální zkoušení..),takže jsme si v té výuce tak nějak jistější, i když u syna by to ve škole vázlo zase na té pomalosti, u přezkoušení to tolik nevadí, pan učitel má trpělivosti dost a už syna zná.