Diskuze : Hlavní : Domácí škola

tragiko: dík

Tragiko: opravdu hezky napsané, mít standartní dítě,viděla bych to stejně.

Jodie: jste ještě v O..? nebo jste se už přestěhovali?? :)

Ahoj, zdravím vás moc po delší době. Je fajn, že diskuze stále běží a jak to čtu, všichni stále řešíme stejná témata.
U nás se atmosféra střídá s pravidelným režimem a naprostou volností. Většinou ten zajetý režim stačí narušit výletem, nemocí, oslavou atd. a je po pravidelnosti, která nám všem vyhovuje víc, avšak udržet ji jsem se nenaučila ani po pěti letech DŠ.
Když je vše ok, vstáváme v sedm, společně cvičíme, připravíme snídani a dlouho snídáme. Cca od devíti se učíme - děti mají na matiku a čj hodinu, ale často ji přetáhneme. Potom do dvanácti děláme nějaký projekt - teď dějiny, občas mezi to vložíme aj.
Večer spolu dlouho čteme, třeba i hodinu a půl (u toho mi děti masírují nohy nebo záda :)) Čteme E.Štorcha, Kosmovu kroniku, Dějiny očima psa, teď to prokladáme Lichožrouty. Jsem s nimi fakt hodně. Jediný volný den mám v pátek, kdy mají celý den anglickou výuku u známých. To se snažím využít na čas pro sebe, muže a kulturu.

Ve 4. třídě syn píše dopisy (tam chyby neopravuji), čtenářský deník sepíše vždy jen před přezkoušením ty nej knihy, občas diktát a hlavně si píše své tematické komiksy a knihy. Občas napíše nějaký příběh sám od sebe, ale asi se stovkou chyb.. (pravděpodobně je dys.,ale nikdy jsem to neřešila.)
Druhačka se teprve učí psací a má sešit s vlastní básnickou tvorbou. Vlastně jsem psaní nikdy moc neřešila. Vím, že když je to bavit nebude, stejně to nestojí za nic. Takže nenutím, ale dávám podněty. Kamarádům například odepisují, jen když začnu psát nějaký dopis já. Naopak důsledná jsem v gramatice, i přestože ve cvičení to má syn vše dobře a v příběhu je schopný napsat měkké i po tvrdé souhlásce. Někdy mám pocit, že pokud si to každý den nezopakuje, v hlavě nic nezůstane.

Kotrmelko, já si netroufnu radit. Maximálně můžu napsat, jak jsem to v naší DŠ dělala já.
Jeden ze synů nám teď v dospělosti ukazuje, kam ho zavedl styl výchovy Nebudeme ho nutit. Je to pro nás velké ponaučení.

DŠ jsem začala dělat s tím, že bude trvat do té doby, pokud bude bavit mne i syna. Tohle jsme si doma všichni slíbili a hned na začátku si nastavili pravidla, přes která vlak nejel. Neměla jsem kapacitu se se synem dohadovat, přemlouvat ho, či prosit, aby dělal něco, co je jeho povinnost. Kdo z nás nemá x povinností, které by nejraději vypustil a šel se věnovat něčemu jinému?

Jako velký přínos vidím, že mohl navštívit školu a účastnit se výuky. Díky tomu měl dobré srovnání a opravdu si mohl vybrat, zda chce bojkotovat DŠ a tím pádem zasednout se svými vrstevníky do lavic. Ne, školou jsem mu nevyhrožovala. Měl na výběr. Mohl vstávat denně v 6 hodin a jezdit víc než hodinu do školy. Nikdo by se ho neptal, kterým předmětem chce začít, na jaké téma chce psát, co bude ten den číst, kdy si chce udělat přestávku, co ho konkrétně zajímá a co chce probrat víc do hloubky..... Místo dvou hodin by ve škole seděl hodin šest a poté měl ještě domácí úkoly.

Pamatuju si, jak přišel ze školy a vypadal, jako by složil vlak s uhlím. On, který neusne před 23 hodinou, zalehl v 15 hodin zcela vyčerpán. Na dotaz, co se ve škole nového dozvěděl, následovala odpověď -NIC!
Jo, líbily se mu přestávky a se spolužáky si padl do oka, jenže.... Školu vyhodnotil jako přehlídku ztraceného času, ranní vstávání jako opruz a styl výuky označil za nudný.
Také díky návštěvě školy pochopil, že DŠ je těžký nadstandard a je jen na něm, zda ho bude užívat. Věděl, že v momentě, kdy jej začne zneužívat, tak končí a nastupuje do školy.
Dokázala jsem pochopit, že v konkrétní den se mu psát, nebo číst nechce. V horizontu týdne ale bylo jasné, jaký je plán a co musíme udělat, abychom se na konci měsíce nechytali za hlavu. Byli jsme oba v pohodě hlavně díky tomu, že jsme nic nedoháněli na poslední chvíli a naopak si mohli vychutnat volno v momentě, kdy bylo jasné, že nás nic netlačí a jsme v učivu napřed.
Domácí škola je pro mne z kategorie V.I.P. Musela jsem se osobně mnoha věcí vzdát, abych ji mohla synovi poskytnout. Svým způsobem je to v mém případě oběť, ale člověk musí vidět, že dává smysl. Především si toho musí být vědomi oba zůčastnění - učitel i žák.

Kotrmelko, pořiď si z nakladatelství Šafrán publikaci Píšeme příběh. Vám by se hodil ten pro 4-6 třídu. Mají i jeden pro nižší ročníky. Doporučuju ho VŠEM, kteří považují tvůrčí psaní za důležitý stupínek vzdělání.
Dítko by mohlo psát deník - denně klidně pár řádků na jakékoliv téma, které mu jde hlavou. Jestli čte, tak psát čtenářský deník. My píšeme diktáty, což nemá syn v oblibě, ale je to nutné. Najít někoho na dopisování v AJ, nebo jen česky.
Syn aktuálně popíše denně ve škole 4 -5 A4, což se mi zase zdá trochu moc.