Diskuze : Drbárny : Feminismus

Milado, a je nutný, abys to od něj měla schválený? Jako - jo, je to gympl - ale když měla Verča problémy, tak jsem za třídní šla a neptala jsem se Veroniky na nic. Prostě jsem jí brnkla, že mi něco dělá starosti a že se s ní potřebuju poradit. A mám dojem, že jsem jí i řekla, že Verča neví, že jsem u ní byla, ať zachová diskrétnost.
Já vím, že to je postup, který má svá omezení, a že taky je rozdíl, co to je za učitele a jakej má přístup. Ale co dáš za to, že se zeptáš?

Xantipo, je to příšerný a už bych si chystala papíry na pěknou podrobnou stížnost, protože to je donebevolající.

Tyjo, Xan, to je teda pěkný, chudák kluk
Jako je sice hezký, že ti to všechno pěkně vysvětlili, ale zjevně mají ve svých postupech nějaké zásadní mezery (kurňa, k čemu je souhlas, když se nikdo nepodívá, jestli jsi ho dala?). Viděla bych to minimálně na stížnost. A to nemyslím kvůli nějaké "pomstě" - ale dívám se na to z pozice manažera, když se tyhle informace nedostanou nahoru (jako že ta doktorka a sestra je asi šéfstvu samy neponesou), tak se v těch procesech nemůže nic změnit. A s těma lékama na bolest - nevím, jestli to dobře chápu, on měl napsaný, že je dostal, a zjevně nedostal? To je za prvý úplně blbý kvůli němu a za druhý netuším, co jim dávaj, ale nemůže to trochu smrdět?

Jo, to jsou ta zapomenutá tajemství dávných civilizací

Ahoj, teprve dnes jsem se dostala k netu. Já po tom všem jsem se pak už bála se jet domů i vyspat.
Jak to pokračovalo? Vznesla jsem dotaz, pročpak mi nezavolali. Ano, ten slepák diagnostikovali jako akutní v 12.20 hodin a na operaci samotnou se dostal v 14.05 hodin. Zeptala jsem se, proč se v tom čase nenašla ani minuta na to, aby mi zavolali. Doktora se tedy velmi zdvořile omluvila, že prý ona má služby pouze do 13,00 hod a že tedy ještě před odchodem nahonem zjišťovala, co se synem. Řekla jsem, že to teda nechápu, když říká, že po UTZ byl ten slepák brán jako akutní, syn byl zpět na dětským a ona to nevěděla a musela zjišťovat, co a jak. Já si myslím, že to rozjely sestry, který zajímalo, jestli mu mají dát jíst vzhledem k tomu, že syn ten oběd vyžadoval. Takže jsem se dozvěděla, že měl zanícený slepák a ještě kousek střeva /to je prý časté/, ale v ohrožení života nebyl, neboť nebyla zanícená pohrudnice, což se prý také stává. A že prý je chlapec v pořádku, tak jaký mám problém. Po tý noci už jsem byla vychladlá a musím říct, že kdyby byla arogantní, nastartovala by mě, ale ona byla tak milá, že jakékoli důraznější slovo z mé strany se jevilo jako neadekvátní. Tak jsem si řekla, fajn, nedá se nic dělat, budu taky /jako v nemocnici u syna/ teď. Po chvíli mi syn řekl, že už od noci má velké bolesti při močení, že mu to jde jako z břicha a že prostě nemůže močit, že se to stupňuje a že to už nemůže vydržet. Ptala jsem se ho, jestli to říkal sestře, že prý jo a ona mu řekla, že po operaci to všechno prostě bolí. Bolesti už měl asi slušné, protože se začal potit, zvedla se mu teplota - volala jsem sestru, zda je tohle normální, že mně to teda normální nepřipadá, jenže já nemám zkušenosti. Nenechala se vyvést z klidu a sdělila, že to JE normální, ale když jsem se nenechala odbýt, že teda zavolá doktorku /a seděla dál/. Tak jsem zůstala v sesterně, že na doktorku počkám tam /tak pro doktorku šla/. Vrátila jsem se k synovi a on už se opravdu kroutil bolestma, brečel a polštář během tý chvilky měl úplně mokrý. Přišla doktorka, promačkala břicho, že prý dobrý a kroutila hlavou, co s tím. Pak ji něco napadlo a že jde prý prozkoumat kartu. Přišla po chvíli, že syn neměl od včerejšího dne léky proti bolesti, takže mu je dá. Ty pomohly snad během 10ti minut, syn načůral skoro plného bažanta a viditelně se mu ulevilo. Jenže pak jsem přemýšlela, jak to vydržel přes celou noc bez léků, který dostal někdy ve 3 hodiny odpoledne naposledy. Dozvěděla jsem se od syna, že není pravda, že celou noc spal, protože jak mi řekl jeho soused z pokoje, který byl prý brzy ráno vzhůru, syn se pořád kroutil a naříkal, že má bolesti a nahlas naříkat přestal, když mu sestra řekla, že to je normální, že to musí vydržet a že každou hodinu to bude lepší. Šla jsem znovu zjišťovat za doktorkou, co to má znamenat, že sestra mě ujišťovala, že syn je natolik zklidněn léky, že nejenže necítí bolest, že ani nevnímá okolí, ale syn mi řekl, že ví, že jsem tam byla, že mě prý viděl, ale rozmazaně, že slyšel sestru, co mi říká /a zopakoval mi to/, že mi chtěl něco říct, ale to prý nešlo, prý mu vůbec nešlo mluvit, ani vydat hlásek. A když už to šlo, tak jsem tam nebyla. A doktorka mi řekla, že syn je prý velký, tudíž pokud má bolesti, musí se aktivně dožadovat zmírnění bolestí. To mě dorazilo. Nevím, jak si představuje to aktivní dožadování zmírnění bolestí - to mi uniklo. Myslím, že jasně dával najevo, že má bolesti, jenže nebylo to dost aktivní. Ptala jsem se, jak to aktivní dožadování vypadá, prý si má říct, namítla jsem, že říkal sestře. Doktora mi řekla, že sestra to prostě vyhodnotila, že ty bolesti nejsou velké, protože prý některé děti brečí i bez bolestí jen kvůli tomu, že v té nemocnici nechtějí být. Ten lék na bolest, co dostal, prý může dostat znovu až za 6 hodin, opravdu to tak fungovalo, protože i když syn neměl hodinky, skoro na 5 minut se trefil, když si zas začal stěžovat, že ho to bolí. To už mu ten lék dala sestra sama jen po telefonické konzultaci s doktorkou. Podle propočtů mi vyšlo, že další by měl dostal kolem třetí hodiny ráno. Řekla jsem tedy synovi, že pokud bude spát celou noc, tak je to fajn, pokud se ovšem v noci vzbudí bolestí, nemá čekat na nic, vzbudit souseda /on ten soused se nabídl sám, je mu 15 let a říkal, že ta noc předtím byla hrozná/ a že on zajde do sesterny. To samé jsem řekla sestře a upozornila ji, že pokud mu opět nepomůže a nechá ho v bolestech, bude to mít důsledky pro všechny, kteří mají službu.
Já nevím, je to takové divné. Odborná lékařská péče je OK /řekla bych/, přístup k dětem taky OK, jako chování a tak, ale co mi vadí a co nefunguje - to, že mi nezavolali /jo, to jsem zapomněla, doktorka mi řekla, že ji prostě NENAPADLO se do karty podívat, že bych nedávala souhlas se zákrokem, že prý rodiče automaticky vyplňují při příjmu dítěte na oddělení souhlas s případným operačním zákrokem, jenže já jsem po dlouhé době jediná, kdo ten souhlas nedal. Asi jo, protože já na rozdíl od ostatních rodičů jsem si ten souhlas přečetla a ten nebyl dán na akutní zásah, ale jakýkoli operační zásah/, takže nemají ošetřeny tyhle věci, hlavně že je na to 100 papírů, které jsou ovšem ve finále na nic, není odpovídající komunikace, kdy mi sestra odmítla sdělit podrobnosti k operaci, že prý nemůže, až doktorka, jenže v papírech jsem výslovně uvedla, že žádám o kompletní informace i po telefonu /na což prý mám právo/, a pak mě taky vytáčí to s těmi léky proti bolesti - do hajzlu, snad na dětským by měli vědět, jak dítě reaguje, že se bojí, copak do háje nevidí, že trpí, tak je snad na nich, aby mu ten lék podali.