Diskuze : Peníze a bydlení : Finanční tíseň

Marťasíno, teď jsi mi to nandala.
Ovšem není pravda, že jsi nickem Kaipa nikdy nestrávila ani vteřinu, naopak ses vícekrát proti mým příspěvkům jednoznačně vymezila a právě v té souvislosti jsem si pomyslela to, co jsem napsala. Tvůj vesmír je mi opravdu vzdálen.

"Ne že by to nebylo ponižující, ale mohlo by to mít efekt..." Já mám sebeúctu, ty evidentně ne (soudě dle této věty), smutný je, že to radíš ostatním.

"pro mě je šílená představa, že mám doma někoho, kdo nedělá nic"

Tak on dělá hodně jiných věcí, který jsou pro nás prioritní. Odpady si řeším sama za chodu, nenapadlo by mne s tím na něj čekat.

77krasko, já měla syna v necelých 34, mojí mamce bylo 58, manželově mamce 68. Bylo to fajn v tom, že babičky mohly (a samy chtěly) hlídat, jelikož už byly v důchodu, takže syn nemusel hned do školky, nebo pak do družiny...a obě babičky byly v dobré kondici, zvlášť manželova maminka byla a je pořád aktivní, i ve svých 82 pořád cvičí jógu, chodí na Univerzitu třetího věku, pracuje ráda na zahradě, schází se s kamarádkami. Se synem tehdy pořád někde lítali venku, vlastně ho hlídala celkem často do nějakých 10 let, než se začal osamostatňovat...

Mojí mámě 45, ideální.
Synovi je přes 30 a pořád má babičku.

Marťasíno, tak u nás manžel naštěstí ješitný není, my máme takový ideální stav - když je to něco, co zvládne, nebo co si troufne zkusit, tak to udělá většinou hned (co nejdřív) a pokud s tím zkušenosti nemá a nechce se mu do toho pouštět, tak klidně sám najde a zavolá řemeslníka.