Diskuze : Zdraví : Rakovina

Diskusi jsem cetla jen kousek, tak mozna budu nekoho opakovat. Bohuzel ti neporadim s tvymi otazkami, jen jsem chtela napsat, ze existuje nejaky webovy portal, ted presne nevim, mozna umirani.cz, zkus pohledat, kde je toto tema velmi hezky rozebrano, vcetne toho, jak s umirajicim mluvit, jak mluvit o tematu smrti (vc. toho, ze velmi casto by to umirajici rad probral, jen nema s kym - nebo ma pocit, ze nema s kym, protoze o tom nikdo nezacne, nechce nikoho trapit apod.), a take vcetne konkretniho okamziku smrti a veci zdanlive samozrejmych, ale mozna ne tak uplne - nam v obdobi smrti blizkeho clena rodiny pomohly. Treba o tom volani zachranky (v rodine, o ktere ja mluvim, bylo rozhodnuto, ze se volat nebude, necha se dotycna osoba zemrit v klidu doma, jak by si to prala), nebo celkove o tom, ze neni nutne volat ihned, klidne si to "v klidu" prozit, otevrit okno, nechat "dusi odejit", zhasnout, zapalit svicku, rozloucit se, a az treba za hodinu ci dele volat koronera. Jeho prichod pietu chte nechte narusi. Je take mozne odmitnout odvoz tela ihned a nechat ho odvezt pozdeji (koroner odejde a telo neodveze rovnou) - napr. v pripade umrti uprostred noci nechat dotycneho do rana doma, apod.
Zni to takhle mozna divne. Ale my po prostudovani tech stranek (sakra, ted si fakt nejsem jista, zda to jsou ty, co ti pisu, zkus trosku zaguglit) a diky nim opravdu mame pocit, ze odchod blizke osoby probehl tim nejhezcim moznym zpusobem, snad to nezni spatne.

Diho, tak, jak to popisuješ, se zdá, že maminka chce tu hru na uzdravení (i když kdoví, možná jen naoko před vámi).
Nechala bych jí ji hrát...je to jen její...
Třeba chce tu naději, nikdo nemá právo jí ji vzít.

Myslím, že tohle je případ od případu...a člověk musí být hlavně empatický.

To, nač se ptáš, to přijetí, to se jedná o vnitřní stav, o určité smíření se se situací a sám se sebou...a vlastně to nemusí být nějak zvlášť zvnějšku viditelné.
Může přijít chvíli před smrtí .

Pokud je to tak, že člověk odchází, duše už stejně ví, mozek a vůle se ještě může bránit...
byla bych s maminkou co nejvíc, pokud to jde a byla co nejvíc neutrální...ale užila si každou společnou vteřinu - třeba jen mlčením, pohlazením, úsměvem...ale vím z vlastní zkušenosti, jak moc je to těžké...

Hodně sil.

V Česku euthanazie nikdy běžná nebude a je to dobře, protože je to vražda.

To je dobře, že takhle umíte komunikovat i o závažných věcech - někdo to prostě neumí, někdo o některých věcech nechce....nevíme, jak to má zakladatelka se svou maminkou... díky za odpověď

Já takhle jednoho příbuzného navštívil dvakrát a pokaždé jsme oba věděli a zaznělo to, že už nejspíš brzo umře. Důležitý je podle mne ten doprovod, podpora v obtížné situaci.