Diskuze : Hlavní : Jak jsem prožívala těhotenství a porod

První těhotenství jsem v euforii ohlásila hned a všude, což bylo trochu blbý, protože to pak nedopadlo a konkrétně v práci s tím byly nepříjemnosti.

Druhé těhotenství (první dítě) jsem chtěla říkat teda až po 12 tt, ale stejně jsem to nevydrzela, rodina to věděla dřív.

Třetí těhotenství (druhé dítě) jsem víceméně vydržela neoznam8vat před 12 tt, jen máma to věděla dřív... Dceři byl tehdy cca rok a půl a řekli jsme jí to taky, ale moc to teda nechápala 😁 Nicméně v porodnici pak umela ve dvou letech 6kazat, kde je mimi a kde bylo předtím, tak z toho možná neco měla, nevim.

Čtvrté těhotenství (třetí dítě) jsme tušili, že nebude prijato rodinou úplně nadšeně, tak jsme to řekli jenom mojí babičce... ta má ráda děti tak jako obecně ☺️ Ostatním sbad až v 18 tt nebo tak nějak. Tříletá měla radost, roční to nechapal, moje máma byla nenadsena a tchanovci řekli, že je to náš život.

Na mě zpočátku nikdy nic vidět nebylo. Pořád jsem se bála, že to nedopadne, tak jsme to nechali až na druhou půlku.

gratuluju (tichounce a opatrně)
co se týče dětí, druhé jsme oznámili dceři hned, těšila se... třetí oznámil jako první syn nám - nechápu jak to věděl, mě to ani nenapadlo, brala jsem to jako jeho výmysl jakmile se potvrdilo, že měl pravdu, řekli jsme to i dceři, těšili se oba...
a rodině jsme oznamovali moc pěkně druhé (první jsem v šoku telefonovala hned), domluvili jsme se se sestrou, ona sezvala rodinu do hospody na večeři, všichni čekali oznámení její svatby, dítěte nebo něco takového a ona slavnostně oznámila, že bude opět tetou a rozdala obrázky z ultrazvuku... rodina byla zmatená poměrně dlouho, pořád se dohadovali, kdo teda bude mít to dítě
a třetí jsme oznámili taky pěkně, rodinná večeře v hospodě byla domluvená dlouho předem (původně jen náhodně) a tak jsme všechny uvítali a sdělili radostnou novinku (rodinu to zaskočilo - jsme už moc staří, dvě děti už máme, dokonce páreček, co blbnem )... po cestě domů mi otec řekl, že jestli ho za pět let pozveme do hospody, on teda už nikam nejde (byli jsme v pokušení pozvat je po těch pěti letech a slavnostně oznámit, že žádné další dítě nečekáme, ale pak jsme se shodli, že by to bylo velké pokoušení osudu )