Diskuze : Hlavní : Jak jsem prožívala těhotenství a porod

Hele, to je depka z toho všeho. Ja se vzpamatovavala asi 3/4 roku. Dodnes z toho traumatu ze zdravotnictví po porodu je mi občas špatně a obilnak objizdim obloukem... Jestli te to jen štve nebo vyvolává údiv, jsi na tom ještě dobře.

Bin, případně čaj silně dochucený citronem, že....

Podolí je péčí o šlupky proslulé desítky let.
Rodila tam i známá, lékařka, takže protekce, protože lepší porodnice v Praze prostě není (přestože dodnes zlí jazykové tvrdí, že pokud není rodičce přes 40, nemá cukrovku, hypertenzi a ideálně vícečetné těhotenství, rodí sama v koupelně )
Známá byla v absolutním šoku z přístupu nejen k sobě, ale i k ostatním matkám.
Paradoxem je, že je gynekoložka - porodník.
Trochu zlomyslně jsem jí tu zkušenost přála, protože porodníci prostě šestinedělí neřeší a dítě a matku neberou jako celek a je fajn, když to alespoň někomu dojde (porodník chlap si to asi neuvědomí nikdy).

I mně došlo až po prvním těhotenství, že s tím prvním břichem vybíráme porodnici, řešíme porod, aby všechno dobře dopadlo...
A kolik z nás, jako prvomatky, napadlo, jak to bude vypadat potom?
K čemu mi bylo, že je porodník náš kamarád, když jsme si já a v mém případě i moje dítě, museli projít peklem x dní poté? (nikoli v Podolí, ale je to celkem jedno)

No a zdravotnictví to řeší stejně jako ty prvotěhotné. Prostě do porodu a pak šlus.
Není to jen matka na obtíž v péči o dítě, jsou to i drobnosti typu nemocniční kuchyně - kolik porodnic podává šestinedělkám to, co na všech ostatních odděleních? Tedy luštěniny, zelí a další nadýmavé potraviny?
Proč dodnes s větším či menším humorem řeší matky vzpomínky na to, jak oddělení šestinedělí poobědvalo, nakojilo a do hodiny řvalo celé oddělení vznášejících se novorozeňat...?

Takže futrál na dítě je naprostý standard ve velké části nemocnic, na odděleních šestinedělí.
Že je to blbě, je jasné.
Ale nenech traumata lomcovat svým majestátem, určitě nejsi sama...

Rozumím. Po porodu prvního syna mi to taky tak připadalo - nejen v porodnici, ale i doma - z oslavované pupkaté ikony jsem se stala nosičem a kojičem nového poloboha. Pár týdnů trvalo, než jsem to rozdýchala. Očekávala jsem stejné pocity i s druhým, ale nic takového nepřišlo.

Kambalo, uzivej si. Bude hur.

Nejn, jak tu holky pisou, ze uz nebudes Kambala, ale budes MAMI, kam s detma vytahnes paty, a to ne od nich, ale od okoli. Leta utecou, a uz nebudes ani. Budes prusvitna. Ne ze te ani nebudou brat vazne, ale nebude te brat. Kdyz budes vyjadrovat nejaky nazor, budou mluvit soucasne. Kdyz poukazes na to, ze JA JSEM TU TAKY, obrati se pomalu pomaloucku s uzasem na tebe - TY JSI TU TAKY??? A este chces mit nazor?

Za 20 let tam jsi. At feministka. Mezi muzskyma jakyhokoli veku. Cucaci skoro skolou povinni se budou brat daleko vazneji a vetsim respektem.

A to ti rikam ja, bojovnice za prava zen, ktera nikde nemlci, nebot neni zvykla sedet jak ta panenka v koute, a kterou obdivujou i vlastni dcery tvyho veku.

Nejaky prehlidnuti po porodu... to je jen prvni faze.
Mne takhle prehlidla jedna polska porodni asistentka, kdyz jsem rodila posledni dite. Oznamila, ze porod neni nemoc a ze po 30 hodinach pochodovani po chodbe budu i nadale pochodovat, dokud se to radne nerozbehne. No, nez to arogantne dorekla uz mne neprehlidnul nikdo. Teda slusne a normalnim hlasem jsem ji oznamila sve mineni o jejich nazorech, kdyz jsem si vyzvedla hlavni sestru.