Diskuze : Hlavní : Jak jsem prožívala těhotenství a porod

Mě se vyplatilo zapůsobit už předem, že by se mnou mohl být problém (měla jsem porodní plán, dulu a projevila jsem vlastní názory) na šestinedělí pak vše probíhalo hladce. Ale já taky měla rychlej porod a zdravý dítě, takže jsme se prakticky vzájeně ignorovali

Kambalo, já jsem podobný pocit měla, když jsem byla 10 dní před porodem na rizikovém v Motole - všichni úžasně milí, ochotní, klidní, ohleduplní....byla jsem tam až do porodu, pak jsem se přestěhovala s mimčem na šestinedělí a ten rozdíl mi přišel obrovský - doktoři lehce povýšení, sestřiček půlka nepříjemných a neochotných (taková na rizikovém nebyla ani jedna...), celkově jsem tam z toho měla takový dojem chaosu, netrpělivosti....Na rizikovém jsem si připadala jako v bavlnce (a to ještě nevěděli, že mi tou dobou umíral tatínek a zemřel asi v půlce doby, kdy jsem tam byla...) a pak jako kdybych se probudila ze snu... Jako nebyli na mě vyloženě nepříjemní nebo hnusní, ale ten rozdíl byl patrný dost...

nj, normalka. A hlavne, ze vsechno dobre dopadlo.
me nejvic u prvniho ditete sejmul ten prvni pulrok, byla jsem je mlekovarna a pradelna a tak. Ta zmena z normalniho zivota.
U druheho mi to ani neprislo.

Měla jsem úplně stejnou myšlenku před téměř 17 lety. Zaplašila jsem ji tehdy, protože láska k tomu kouzelnému dítěti, které jsem porodila, všechno negativní potlačila.
Ale ano, vzpomenu si na to, bylo to zatraceně divné a cítila jsem to nejen ve špitále, ale i od rodiny. Tchyně se během pár hodin přestala starat o moji existenci a rozplývala se už výhradně nad dítětem.

Inu ano, část zdravotníků hledí na matky jako na chodící míchy, v tom případě je dobré upozornit, že si to mají vyhradit na poddajnější typy.

Vždycky se mi vyplatilo ukázat zuby a pak promptně odpustit chybu a dát druhou šanci. Jsou cvičení, zaberou na poprvé. Oni proti tobě v podstatě nic nemají, jen jsou zvyklí na mlčící povolné exempláře, k smrti vystrašené už prostým kontaktem se systémem.

Čest těm, kterých se to netýká.