Diskuze : Hlavní : Alkoholismus

Ono to casto důvod má. Třeba vyhoření v práci, které se přetaví do depresí. A lidi často mivají tendenci zhoršený psychický stav zapíjet. Ženy obzvlášť. A zeny taky často pijí samy doma.

Řešila jsem z pozice nadřízené. Kolegyně byla jinak bezva ženská, extrémní pracant, duše pracoviště.

Přišla jsem v době, kdy to měla zřejmě již slušně rozjeté, ale ze začátku si na mě dávala pozor. Pila, jen když jsem byla bezpečně z cesty. Ke konci pila v podstatě jen těsně před odchodem z práce, asi na záchodě. Byla OK, pak šla na záchod, odešla z práce – načež se motala po obci. Měla jsem záznamy, že je v práci čistá (orientační zkoušky).

Sehnala jsem AA (k ničemu, příliš daleko, nikdy nešla), volala jsem na faru (děsně se divili a nic), volala jsem na nějakou linku pro alkoholiky. Donutila jsem ji tam volat taky, v klidu, o samotě. Jasně jí řekli, že když bude takhle pokračovat, přijde o práci, rodinu, jinam že to nevede. Že se sice může léčit ambulantně, ale že to podle jejich zkušeností nemá výsledky. Nechtěla to řešit vůbec, že to je dobrý, že to zvládne.

Manžel to věděl, byl na ni hnusný, ale nakupoval basy piv a nedokázal si odpustit víno k jídlu, takže ho měli doma neustále zásoby. Manžel nežádal, ať nechlastá, ale ať chlastá s mírou a s ním.

Za rohem je u nich domácí hospoda – chajda na soukromém pozemku, vždycky má otevřeno, na baru je flaška na peníze. Kdo jde okolo, může se stavit, popít, zaplatit, vypadnout – aniž by si ho někdo všiml.

Prostě byla obklopená příležitostmi, ještě si kupovala petky vína.

Pak to přehnala, byla opilá v práci. Odvezla jsem ji k lékaři (dr. coby vyléčený alkoholik se mi zdál jako vhodná motivace, a že bude mít pochopení), domluvila léčebnu...

K ničemu to nebylo, nakonec v práci skončila, nějakou dobu se plácala na neschopence, pak nastoupila jinam. Na léčení nešla. Po roce jí v novém zaměstnání neprodloužili smlouvu, zjistili, co je zač. Nyní je v důchodu, manžel je na ni nadále hnusný (dle dcery OK, protože se mu tím tím pistím zhnusila), je s ním častěji než dřív, když nikdo z nich nepracuje, občas se potlouká opilá po okolí. Manžel nemá, kam jít, dům je její a on je taky důchodce.

Je jí škoda.

Ještě mě napadá, že je s podivem, že z toho ještě nemá zdravotní následky, protože pije dlouho a hodně. Cca 1,5 l denně je její minimum, dá i násobky. že jí není špatně. Jiná žena ze sousedství, která taky pila první ligu, je už po smrti, neboť z toho měla vřed, ten jí snad dvakrát praskl, umřela napodruhé. Ta zemřelá se upila asi za 5 let, moje bývalá kolegyně v tom jede přes 20 let.

No, zkušenost s alkoholikem mám zprostředkovanou. A s člověkem, který má problém duševní (ale nic mu není, jeho žena je blázen, on nic nepotřebuje a nikam nepůjde) a žít se s ním nedá.
Osobně bych začala řešit mou vlastní nespokojenost. Nulový společný čas, nulové aktivity, sex na prd. Chtěla bych vědět, proč a co s tím. Protože ty máš taky "nárok" na to se cítit dobře ve vztahu. Uvidíš, jaká bude reakce.
Ale jinak je to drsný - zřejmě to bude horší. A pokud si sama nepřizná, že má problém, nehneš s ní. Pokud řídí, možnost pruseru. Pokud vozí občas děti, taky tak.
Ty buď zavřeš oči, nebo budeš zachraňovat sebe a děti. Protože těch se to taky týká. A jejich doma bude s alkoholickou matkou (a zničeným otcem).
Mmch může to být i horší, než ty teď vnímáš. Může to zajít velmi rychle do situace, že přijde o práci, atd. Takže osobně bych tedy doporučila opravdu sebrat odvahu. Připrav se i na to, že viníkem jejího problému, který ona samozřejmě ale vůbec nemá, můžeš být ty. Protože to potřebuje na někoho hodit. A cokoliv uděláš bude špatně a důvodem jejího pití a neštěstí. Prostě citové vydírání jako řemen. Drž se.

Velšice, tohle s největší pravděpodobností alkoholismus je. Lidé, kteří nemají problém se závislostí, nemají potřebu schovávat alkohol, snažit se, aby to vypadalo, že pijí mnohem méně..., naopak závislí nezvládají plnit povinnosti, mají narušené vztahy, to už poznáš, když s tím člověkem žiješ, že má jiný výraz v ksichtě, je divně strnulý, má "alkoholickou mimiku"...
Jakmile padne podezření, obvykle je opodstatněné. Odpověď na dotaz, jestli to nepřehání s pitím, bude, že je tazatel blázen, co pořád má, nemůže dát pokoj..., problém ano má, protože žije s takovým volem, co pro něj nemá pochopení.

Tohle jeste nemusi byt alkoholismus. Po dvaceti peti letech bych se asi nebala zeptat, zda je vse ok a zda ji neco nechybi. Nemusis do niceho rezat, ani sbirat odvahu, proste bych se pobavila o tom, co vas trapi, treba z ni neco vypadne.