Diskuze : Hlavní : Alkoholismus

Ne, nepiju víc a určitě ne kvůli Covidu. Nepiju skoro vůbec, ani před pandemií ani teď. Piju trochu piva, když mi je nedobře od žaludku či žlučníku, ale jen jako lék, tj. i malá pleška je pro mě moc a nikdy ji nedopiju. Vždycky říkám, že by měli vyrábět pivo v ampulích tak po jedné deci nebo v suché podobě v tabletách, to by mi vyhovovalo a na zažívací problémy stačilo, ale jinak mi pivo nechutná.

Tvrdý alkohol doma prakticky vůbec nepiju, výjměčně v létě na dovolené si dáme někdy po večeři v nějaké taverně v Řecku panáka Metaxy či Ouza nebo sami pak totéž večer na balkoně...takže věřím v lepší zítřky a pokud se nám i letos podaří odcestovat, tak na tyhle řecké chuťovky jistě v létě zase dojde.Ale to je maximum, nic ostřejšího nesnesu já ani manžel, často nám tam nabízejí jejich Tsipuro (pálenka) a to se nedá pozřít a ani tady bychom slivovici a podobné věci nepozřeli.

S vínem je to totéž, na dovolené si občas kvalitního italského, španělského či řeckého vína loknu, ale minimálně. Často se nám na dovolené stalo, že nám poslední večer na rozloučenou daroval/a majitel/ka ubytování či taverny, kam jsme chodili nejčastěji na jídlo, lahev třeba jejich domácího vína (a ne zrovna malou lahev...žádná sedmička) a pak nezbývalo než buď se to pokusit nacpat do tak již přecpaných kufů a riskovat jejich nadváhu a nebo to ještě narychlo vypít...tuto možnost jsme obykle zvolili, ale bylo pak to večerní/noční balení kufrů a případný ranní či noční transfer na letiště docela "zajímavý"....tedy pro mě, bo já nic nevydržím a stačí mi mikrolitrové množství na ovlivnění vnímání, chování atd. Ale aspoň jsem prý nebyla při tom balení kufrů vzteklá a nervózní, jako obvykle, říkal vždycky manžel. Jinak to zachraňoval vždy on, ten vydrží naopak dost, takže se s tou lahví zvládl popasovat zdárně bez problémů a já mu jen tak lehce pomohla třeba jednou dvěma skleničkami za večer či celou noc (v případě, že jsme nešli spát).Doma nepiju, výjměčně když se něco slaví nebo od někoho dostaneme nějaké kvalitní víno, tak si cucnu, ale buď mi to nechutná, nebo po půlce sklenky usnu jak špalek, takže se mnou pít je prý nuda.

Občas si dám nějaký ten panák "tlamolepu" - tj. nějaký mléčný likér sladký,jemný,ochucený karamelem, čokoládou atd., ale pekelně se po tom tloustne, takže se taky krotím a většinou doma tyhle patoky naštěstí nemáme. Někdy si ho naleju do kafe + šlehačka + trochu kakaa či karamelu (říkám tomu "vytuněné kafíčko") a to už je tuplem kalorická bomba na n-tou.

Ale každopádně když už si dám alkohol v jakékoliv podobě, tak nikdy ne kvůli tomu, že bych se chtěla nějak uklidňovat nebo zahnat úzkost, stres atd., to nikdy a ani mi tak alkohol nefunguje. Ba právě naopak, někdy mi po něm buší srdce a naopak úzkost cítím. Takže když už alkohol, tak si ho vychutnat při nějaké příjemné chvíli, ať už doma či kdekoliv a nebo jako ten lék v případě piva.

Jinak před pandemií jsme do hospody nebo někam s kamarády, známými atd. nechodili nikdy nikam a tím pádem nic nepili, takže v tomhle se nic nezměnilo a nechybí nám to, rodiné oslavy v naší větvi nepraktikujeme ani před pandemií ani teď, v manželově větvi naopak ano, předtím i teď, ale já se jich povětšinou neúčastním (často ani manžel ne - jak dříve, tak nyní) a pokud jsem tam někdy náhodou v minulosti na chviličku byla, tak vždy jsem pila jen nealko.

Určitě spíš míň, jsme s mm sváteční pijáci, takže pijeme v létě na grilovačkách a návštěvách a pak o vánocích. Tohle všechno odpadlo, takže odpadly i příležitosti. Doma sice máme zásobu vína dostatečnou, ale nějak nás to nenapadne a když nás to napadne, ani na to nemáme chuť, chybí nám k tomu asi ta společnost dalších lidí. Sedmičku jsem teda asi až na pár výjimek nedala ani v dobách své největší slávy

Hřeším jinak..

Zdokonalili jsme se v míchání koktejlů.

Nepijeme víc celkově, ale víc doma. Předtím jsme chodili do baru, do vinarny, do hospody, na různý párty. Teď pijeme doma.

Ale proč tiché, Krajino?

My kolikrát při domácím pití zpíváme, hrajeme -kámen, nůžky papír- a nebo vedeme filosofické rozhvóry