Diskuze : Hlavní : Jak přežít mateřskou dovolenou

1/ jsou malé u bude to pro ně stejné, jakoby na ně juknul cizí chlap.
2/ když jsem byla malá, byl u nás Mikuláš jednou. Dostaly jsme se ségrou hysterák, řvaly jsme pod postelí snad hodinu po odchodu Mikuláše. A to jsme ho, myslím, ani neviděly, jen jsme ho slyšely u dveří. Od té doby nám Mikuláš nechával koš s dárkama za oknem. Šly jsme k babičce, vařily s ní několik litrů čokolády (výpomoc Mikuláškovi). Pak nám babička uvařila jakési tradiční mikulášské mlsání. Seděly jsme u ní v kuchyni a babička nám zpívala a povídala. Pak šeptem řekla: "Pšššt, slyšely jste to? Myslím už neco v ložnici šramotilo." Chvilku jsme naslouchaly a pak jsme opatrně šly nahlédnout do ložnice. A tý vado! Bylo to tam! Zázrak! Mikuláš zvládl donést koš a šoupnout ho za ZAVŘENÉ okno! Bylo to mnohem kouzelnější, než nějaké strašení čertama a obrovským bílým chlápkem.

Kambalo, jak známo, jsem matka jako poleno, ovšem čerti u takhle malých dětí mi přijdou jako věc, bez níž se lze obejít. Myslím jako úplně. Nejen, že u toho nemusíš být ty, nemusí u toho být ani ty holčičky.

Vynech to.

Jestli důvěřuješ rodině, že ti je nevyděsej, tak všechny včetně sebe nech žít a nestihni to.

Zefýr, u nás je na obci. U staršího, kde ta možnost kdysi byla, jsem dala na doporučení, a domů nevpustila, jen jako že šli okolo a nechali mu tam balíček. A dítko spustilo řev, že chce čerta domů.