Diskuze : Hlavní : Oslavy

tak já si vlastní oslavy pamatuju
jako děti jsme měli u nás v paneláku v suterénu místnost, kde se nás scházela taková partička cca 10-15 lidí... dokonce jsme tam měli společného křečka (nedomyšlený dárek k vánocům), o kterého jsme se starali... a na oslavy nám vždycky rodiče pomohli nachystat nějaké jednohubky, chlebíčky, brambůrky, tyčky, něco sladkého pečeného, nějaké limonády nebo džbány se šťávou... v sedmé, osmé třídě pak občas i víno (sedmička pro všech těch 10-15 lidí se sodovkou ) nebylo to dokonce ani tak, že by chystali rodiče oslavence, spíš tak nějak kdo byl ochotný (třeba moje máma vždycky )... dárky jsme si dávali symbolické, hráli jsme pak deskovky (dostihy, kamiony, to byly nekonečné hodiny ), jedli a kecali... pěkné to bylo

Fobii asi nemám, ale nesnáším to Oslavu pro sebe/manžela nedělám vůbec. Holky mívají svou holčičí, chystávali jsme pokladovku, na zahradě roztáhli slackline a děcka bavte se. Letos se to trochu vymklo, neboť holky jak jsou větší, už jsem nic nenachystala, myslela jsem, že se zabaví samy. Zabavily, ale pak se nějak nepohodly a už to bylo celé na nic, ml. dcera v slzách, že se holky hádají, ta chce hrát to, ta zase ono, že nemáme ani žádnou výzdobu (fakt jsem se úplně vykašlala na nějaký balonky a fáborky a i toto ty malý potvory musely komentovat) no na palici :) Tak jsme vytáhli Aktivity a dobrý.. Ale mám pocit, že nikdy více.. A fakt se i tady maminy předhánějí, ale já na tyhle pissing contests nějak nejsem stavěná, takže smolík
Jo a pozvánky na oslavu se týkají samo jen dětí, ne rodičů. Většinou, když je pak přišli vyzvednout, jsem je pozvala dál a sedělo se u vína, kolikrát se to i dost zvrtlo a odcházeli domů o půlnoci, ale to mi nevadilo, ptž s dospělýma není žádná práce ani starost..

chápu Tě a proto jsem oslavy nepořádala
když už jo, tak můj přínos byl v tom, že jsem zajistila občerstvení a ať se děcka baví samy, rozhodně jsem jim nic nevymýšlela
když byl kravál a hádky, tak jsem je usměrnila, že buď se uklidní nebo půjdou domů

Valkýro,
ty jsi v začarovaným kruhu.... protože nemáš sebevědomí, tak necháš všechno za sebe prosazovat manžela / dceru / matku - a pak na to nadáváš, tady, po dvaceti čijávímkolika letech. Takový pasivně agresivní přístup a hraní si na chudinku.
Napřed vylíčíš, jak ti rodiče byli hrozní a že se vnutili do dráhy a udělali útratu - a pak z tebe vypadne, že je taky možná manžel pozval. Tak když ti to tak strašně vadilo, mělas to řešit tenkrát.

Je v pořádku přijmout pomoc a nechat ostatní něco zorganizovat (zvlášť pokud jsou věci, které neumíš / nechceš dělat - viz. sociální kontakty) - ale pak si na to nestěžuj. Jako fakt byla taková oběť sednout si na chvíli s kafem? Párkrát jsem v takové situaci byla - a místo ofrňování se nad tím, že společnost byla taková nebo maková, tak jsem hezky poděkovala hostitelce s tím, že si fakt ráda na chvilku sednu, protože jsem měla pernej den a potřebuju to kafe, než vyrazím dál.

To, že tě někdo pozve sednout si s nimi, přeci není žádná křivda. Naopak. Ty lidi se snaží být vstřícní. A ne, já si taky s každým nesednu a některé společnosti / konverzace považuju za totální ztrátu času, jiné jsou mi poměrně dost nepříjemné (když se třeba probírají intimní věci, nebo se třeba těžce chlastá), ale tak nedrželi ti pistoli u hlavy. A člověk nikdy neví - já jsem našla spoustu spřízněných duší na zcela nepravděpodobných místech. Často právě stylem, že jsem viděla nějakého outsidera, stejného jako já, a dala se s ním do řeči.

A celkově - žiješ život, který ti nevyhovuje a jediné, co s tím děláš, je, že si stěžuješ na rodině. Na rady odpovídáš stylem, že to nejde. No, kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod, že...

Monám a manžel ti nepomůže? Nebo maminka, sestra, kamarádka? Asi bych oslavu udělala na nějakém pěknem hřišti, kde se děti mohou zabavit samy, aniž bys jim musela vymyslet program, sraz by byl až tam, přivezli by je rodiče a ty bys přivezla jen s one dítě a pohoštění. Zkus se zeptat známých, třeba by ti poradili, kde je to pěkné. Pokud máš fobii, nedělala bych to doma a našla bych si nějakou pomoc.