Diskuze : Hlavní : Oslavy

"jestli byla sousedka na infart z toho, ze u ni stravil tvuj manzel 2 hodky, tak mi skoro tane na mysl Libikova oblibena prepicenost"

To není přepíčenost, to je neobliba umělé společenské konverzace, tj. "mlácení prázdné slámy" s lidmi, které neznám. Naprosto chápu sousedku i to, že příště děti toho pána nezvala.

Dělávala jsem oslavy dceři i synovi, doma. Ale zabavovali se sami, já jen nosila dort a mírně monitorovala situaci. Teď bych je vzala do herny v některém rodinném centru, ceny vesměs mírné a nové prostředí, takže o zábavu postaráno zcela.
Nebo na hřiště.

Jsem rocnik 68 a my jsme to poradali.
Tak nak od ctvrte, pate tridy mozna. Netusim, pod jakym vlivem, ale rodicu se to vubec netykalo. Nak si vybavuju, ze jsem nachystala hudbu na kazetaku, jakesi pohosteni a hrozne jsem se tesila, mohlo mi byt tak dest, dostala jsem darky a pranicka, taky si vybavuju hry nebo proste program, jednou jsme vystrihali z papiru ruzny masky a skakali v tom a kriceli. Proste jsme si hrali a rodice to uplne mijelo. A presne si pamatuju, jak jedna ma kamaradka drbala spoluzacku, jaka je hrozna, ze ta nikdy ani oslavu narozenin neusporadala

Chápu

já teda organizovala oslavu jen jednou, pro nejstarší dceru asi ve druhé třídě - pozvala si kamarádky ze školy, hrály si v pokojíčku, občas jim tam přišel zašaškovat bráška (ještě roztomilé a vítané batole), daly si nějaké občerstvení a pak jsem je rozvezla domů... na pozvánkách bylo i napsané, že je domů povezu, dcera má narozeniny v prosinci, je brzo tma, tak aby se rodiče nebáli...
pak už chodily děti do školy v praze, zvát kamarády z prahy do paneláku na venkově byla blbost a naštěstí o oslavy neprojevovaly nijaký zájem...
až mrňavka pod vlivem několika oslav v europarku zatoužila po oslavě, ale loni i letos to zrušil covid, za rok už bude moc velká... takže si max pozve kamarádky do cukrárny nebo do kina - rozvoz opět zvládnu