Diskuze : Hlavní : Oslavy

Kvoli deťom oslavujeme Silvestra, nech majú spomienky, zážitky.
Keď sme boli ešte bezdetní (resp. na začiatku vzťahu s MM) tak som sa v tom trochu plácala, akoby som mala problém priznať, že sa mi nechce slaviť (lebo niet čo), akoby strach "byť divná". Teraz by som už s tým "priznaním" a neslavením nemala problém. Prosto vývoj.
Podobné je to i s Rodinou. Na začiatku som to tu dosť prežívala, brala si k srdcu kritiku či výsmech, a niektoré názory som ani nemala odvahu napísať.
Mám radosť keď zaznamenám u seba posun k lepšiemu (to sa stáva len výnimočne ).

A já si jdu kolikrát spát a ty slaviči mě těma petardama spát nenechaj ! Tak musím půl hodinky počkat až doslavěj a pak pokračuju ve slastném neslavení.

Každý svátek je vynechatelný. Není povinnost slavit cokoli. Ani do prvomájového průvodu už se chodit nemusí.

Val " napíše přání, složí a hodí do novoročního přípitku"

TO zní zajímavě. Jen technická - to pak pijí s tím papírem? Ten tam zůstane?

""nesnáším, když mi někdo popřeje pěkné svátky""

Mně dnes popřál prodavač v obchodě. Nevím, jestli to přál všem, nedávala jsem pozor, fronta byla dlouhá, tak jsem koukala do mobilu. Byla jsem na něj milá, když se mu trochu nevedlo. Z tónu, jak to přání řekl, jsem vytušila, že to nemyslí jen formálně. Třeba si to jen namlouvám, ale lepší než být naštvaná.