Diskuze : Hlavní : Dudlík

První dítě, tak jsme to vyzkoušeli, no.

Já nevím, nemám to rozdělené, prostě jsem někoho požádala, někdy vyhověl, někdy ne a tak jsem požádala někoho jiného. Nikdy jsem teda nežádala seniory - kvůli jejich bezpečí, žádala jsem ty, u kterých byl předpoklad, že to fyz. zvládnou. A ano, když už, tak jsem spíš požádala muže než ženy - ale spíš kvůli jejich fyz. zdatnosti než že bych měla strach z odmítnutí.

Tak náš malej měl dudlík ještě v necelých 5, ale jen na spaní, nebo k večeru, když byl unavený....a že je to závislost? No, možná jo, ale každý jsme zvyklí se uklidňovat jinak - někdo je závislý na cigaretě, někdo na čokoládě, někdo se uklidňuje jídlem...u dospělých se nad tím nikdo nepozastaví a dítě je kvůli tomu "ostuda"? Mně tedy u dětí dudlík nevadí, pokud ho nemají v puse celý den, což náš syn ho neměl přes den v puse ani jako roční... a jak se nám panečku dudlík hodil, když byl v těch necelých 5 letech na vyndání nosní mandle...zatímco ostatní děti po přivezení ze sálu třeba víc než hodinu brečely, než konečně usnuly, tak já vytáhla dudlík, párkrát si zadudlal a po 10 minutách bylo po pláči a usnul....a zbavit se ho rozhodně nebyl problém - pár týdnů po té operaci upadl na hranu postele a rozsekl si pusu - dudlat s tím nešlo, večer to zkusil, uznal, že to nejde a usnul bez něj...od té doby ho nemá a ani se po něm neptal

Jentak, mně se to dělo obvykle v tomto rozdělení: mladé ženské pomohly s kočárem, staré ženské podávaly výchovné komentáře, mladí muži si všímali mé osoby a ignorovali dítě i kočár, staří muži obvykle ignorovali všechno, ale někdy překvapivě pomohli s kočárem

Poslyš, ale ten miminkovský overal vůbec nemusí být špatný nápad na domácí oděv - jestlipak už to někdo nevyrábí?

A od té doby, co nosí teenageři a lidé mentálně do jejich skupiny patřící, miminkovské mikiny s ušatou kapucí, se nedivím ničemu