Diskuze : Hlavní : Dudlík

Ahoj,já jsem měla prostřední dceru dudlíkovou závislačku,ale ona opravdu dudala celý den a většinu noci. Kolem 15 měsíců jsem si začala všímat,jak se jí křiví zoubky,nebo ani ne křiví,ale spodní zoubky měla jakoby do tvaru dudlíku,blbě se to popisuje,ale nešlo to přehlédnout. Tak jsem jí každý den říkala,že se dudlíčku budeme muset zbavit,že jí kazí zoubky. Pokaždé to odkývala a hotovo. Takhle jsem jí to říkala snad dva měsíce,samozřejmě zezačátku jsem se snažila zkracovat dobu dudání,nejdřív jsme ho nebrali ven,pak jsem jí ho nedala pokaždé ani doma,pak jen na spaní,no a pak jsem ho prostě vzala. Nevyhodila,kdyby to bylo moc drastické. Dcera to vzala v pohodě,ale následky dudlíkování má dodnes-jak vidí dudel,šup s ním do pusy,a aspon pár minut si to vychutnává. V Takku se vrhá na plastové chrániče na oblečení,strká je do pusy a s blaženým úsměvem vzpomíná na zlaté časy takže já jsem pro postupné ubírání a vysvětlování,násilím bych to nedělala,pár týdnů nebo měsíců navíc už se snad výrazně na chrupu neprojeví.

Já z toho právě mám trauma, protože on bude hotový, jakmile dudlík nebude. Když je unavený, uklidňuje se s ním, vím, že ho nemůžeme mít napořád, ale chtěla jsem ho nechat alespoň jako u staršího, ten ho měl téměř do 3 let, pak ho dal čertům a už si na něj nevzpomněl.

Mám dceru (27m) se stejnou závislostí - dudlík a látková plena. Nedovedu si představit, že by u nás dudlík najednou nebyl, nezvládla by to ani ona ani já.
Kamarádka kvůli křivení zubů na radu zubařky vzala synovi dudlíka ve 3,5 letech a za měsíc nabo dva na kontrole měl zuby rovné. Dudlíka poslali Ježíškovi společně s dopisem, syn byl nadšený, že za oknem skutečně není Tak ještě máme rok a půl čas.

Kámoška vzala malou do ZOO, kde byla malá opičátka, a navrhla malé, ať jim dudánka nechá, když žádný nemají (a ona už je velká).
Večer před usnutím si prý na něj ještě vzpomněla, a zatoužila po tom, aby ho opičátka vrátila. Druhý den už dobrý.
Lze různě obměňovat dle situace - třeba nechat za oknem dudlíkové víle (jako zub :) ) a ráno tam najde dárek na oplátku...

Já bych asi zkusila ještě nezávislý názor jiného zubaře, četla jsem, že to křivení zoubků z dudlíku není tak jednoznačné. Ale tak či tak, jednou se ho stejně bude muset vzdát. Tak držím palce.

Moje všechny děti milovaly dudlík, odbourat to bylo nejjednodušší u nejmladší dcery, protože už doma není nikdo menší, kdo by dudlík vyžadoval. Takže jsme spolu odnesly v necelých dvou letech všechny dudlíky miminku (malé neteři) a dcera to tehdy vzala strašně hrdinně. Dudlík měla asi od roku jen na spaní, prostě od chvíle, co si to nechala vysvětlit, že dudlík patří do postýlky. Takže tím bych určitě začala - že dudlík jen na spaní, prostě bude pořád v postýlce. A pak bych ho odnesla nějakému malému dítěti z okolí, pokud někoho takového máte. Jinak bych se s dudlíkama rozloučila nějak rituálně v rámci toho, co má syn rád.