Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Z+2: Nikdy mi děti neřvaly. Asi jsou systematicky spokojené.

Možno je to tak. Možno sú to tie šťastné deti so šťastnou genetickou predispozíciou zdedenou po jednom alebo oboch rodičoch, alebo dokonca novovzniknutou kombináciou rodičovskej výbavy z oboch strán. To ale neznamená, že takéto sú aj všetky ostatné deti a že ak ostatné plačú a revú, musí to byť zákonite chyba v prístupe rodičov.
To by rovnako mohli povedať všetci nerozvedení, že v poriadku sú len ľudia ako oni, ktorí sa nikdy nerozvedú a majú spokojné manželstvo po celý život, pretože sú dobrí, komunikatívni, veľkorysí a tolerantní. Všetci ostatní sú tým pádom chrobační a za rozpad ich manželstva môže ich zlá, nekomunikatívna, egoistická a netolerantná povaha (a možno i problémy so socializáciou v detstve - ako u tých nesocializovaných krikľúňov ). A je to zrejmé aj z toho, že (asi z hlúposti a pohodlnosti) pre zachovanie manželstva a kompletnej rodiny neurobili dosť. Veď predsa všetko sa dá vyriešiť!
Ak túto debatu sleduje nejaká vis maior, verím, že už pracuje na pláne, ako v záujme osobnostného vývoja Z+2 z neho urobiť Z+3 - ovšem číslo 3 bude pravým opakom čísel 1+2


Mmch, pokiaľ ide o vypúšťanie pary, PUMA napísala pravdu - deti to robia obyčajne tam, kde sa cítia bezpečne a nemusia sa tak kontrolovať, pretože vedia, že sú v láskyplnom prostredí, kde im za to nič nehrozí. Ak tvoje deti vypúšťajú paru inde, ako rodič by si sa možno mal zamyslieť, či nežiješ v ilúzii.

Tino přesně náš měl celou dobu co chodil do školky,školy,na střední pověst naprosto vzorného ,slušného,který neměl jediný konflikt,všichni příbuzní,sousedi ho chválej jak je vzorný,pomůže,no prostě zlatíčko.Vztekal se jedině doma a to teda důkladně.

"Dítě prý upouští páru tam, kde se cítí nejbezpečněji, a to je u malých dětí zpravidla u matky."
Pumo, to můžu potvrdit, náš syn je třeba ve škole, na kroužku a kdekoli jinde vzorné spolupracující dítě, které dělá všechno, co má.....a přesně je vidět, jak potom odpoledne doma potřebuje upustit páru, jelikož se celý den ve škole ovládal....a tak to doma potom někdy stojí za to. Před cizími by to nikdy neudělal, vlastně neznám ani takové ty vztekací scény venku na ulici, v obchodech apod...vždycky jenom doma v soukromí....takže třeba známí, nebo učitelky ve školce a ve škole si nikdy nedovedli představit, že by se dokázal vztekat, nebo nějak odporovat, odmítnout něco dělat, nadávat apod...on si to všechno ventiluje pěkně v soukromí a bezpečí domova

Bych řekla, že prostě taková byla doba, ty moje horečky taky byly z nucení do jídla, ze kterého se mi navalovalo. Na prosby rodičů, aby mě nenutili, se ohled nebral. A ve škole to pokračovala. Podle mě na to ani nařízení nebylo, ale bylo to tak ve společnosti zažitý, že sníst se musí všechno.

To bylo nejspíš nějaké nablblé nařízení shora, že děti ve školce MUSÍ jíst, a zpitomělé učitelky se toho držely hlava nehlava.
Já jsem tam také takhle do nekonečna vysedávala pod přísným dohledem, drsnější učitelky mi i násilím cpaly jídlo do pusy a mačkaly krk, ať polykám. Možná to dneska zní neuvěřitelně, ale nevymýšlím si. Rodiče je žádali, ať mě prostě nechají být, že jim nevadí, když tam nebudu jíst. A ony si vedly svou, že se to musí. Tak nevím, jestli je někdo kontroloval či co ...