Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Monty, bud ráda, není o co stát. Nebývá to jednolitý řev, prokládaný je to vzlykáním, občas drmolením něčeho, často to nedává smysl, chvíli to třeba vypadá už na uklidnění a pak se to zase rozjede. Bývá znát, že už by i on sám rád přestal, ale prostě to nejde. Vnímání okolí bývá dost zastřený. Já měla záchvat ještě v 15 a pak jednou ještě v 19, tam to teda bylo pod hodně velkým tlakem, takže ten stav znám až moc dobře. Doprovodně se ještě může objevit válení se po zemi, bouchání hlavou do zdi, shazování předmětů, mlácení se do hlavy. A taky zvracení, lapání po dechu...

margotko,
ale jo, jednu scénu si pamatuju. Nechala jsem ho, aby se vztekal, šla za roh dát si cigáro a jemu jsem řekla, ať za mnou přijde, až se bude zase chovat příčetně. To mu byly tak tři. Syn není flegmatik, ale rozčiluje se tak nějak civilizovaně, nedělá scény divadelního typu.

Možná ano a pak je to skvělé, ale jestli někdo z nás má nějaké nedostatky, kvůli kterým děti pláčou, tak to ještě neznamená, že je špatným rodičem a nedělá co v dané chvíli může.
Stejně tak ty se ve výchově můžeš dostat do bodu, kdy ti děti "řvát" začnou a ty si nebudeš vědět rady. Jiný situaci zvládne bravurně a s prstem v nose.

Několik hodin neznám.
Ale chápu, že neznáš ani pár minut. Děti flegmatiků se asi nevztekají.

Naposled pamatuji scénu naší holky někdy na konci roku, kdy přinesla poznámku ( už několikátou za sebou), že něco neudělala. Zrovna zvonila sousedka, že ji vezme na procházku se psem. Říkám jí, že bohužel nepůjde, jelikož si neplní povinnosti.
No holda řvala, pak se pověsila přes okraj gauče a řekla, že takhle bude viset do konce života. No naštěstí to do konce života nevydržela, řvát taky ne, pak odkráčela do pokoje, zabouchla dveře a asi bučela do polštáře.
Ale poznámku už nepřinesla a další den mohla vesele se psem ven.

magráto,
a to jako řvala bez důvodu? Prostě si někde stoupla/sedla/lehla a řvala?