Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

No, tak jak to berou v Německu je mi dost jedno. Za 1. ti to nevěřím. Léky i učinná látka je po celé Evropě používaná stejná. Píchání uší není první volba, ale řešení akutní situace za nějakých okolností.
Řvoucí děti jsou, děti nešťastné a většinou to má nějaký důvod. Od hladu po nějakou jinou nepohodu ať už fyzickou nebo psychickou. Rozumné je řešit příčinu. Tvářit se, že se nic neděje je z mého pohledu naprosto divné.

mně taky první dvě děti neřvaly, to třetí ano

Lisko, mohou byt tak otupeli a mit uz posunutou hranici toho, co povazuji za normalni. Ostatne i tady casto ctes " co s nim mam asi tak delat", tj rezignuji.

Nemučit to dítě. Podat tišící prostředky. Nechat pichnout uši. Nechat dítě spát v sedě... .. Těch variant jak to řešit je. 4 noci po sobě nechat dítě brečet mezi ně nepatří. Alespoň z mého pohledu.

A já jsem někde psala, že se člověk nemá dovolávat svých práv? Když ale voláš a nic se neděje, nabízí se, se z nepříznivé situace dostat a mezi taková řešení patří i opustit školu, ačkoli mé dítě je v tu chvíli jeví spíš jako obět"".

Navíc často se ani kamkoli odvolávat nemá příliš smysl, protože mně nevyhovující systém/nešvary, jsou stále tolerovány. Zkusím něco změnit, pokud to nevyjde, zařídím se tak, aby pro mne bytí bylo dále už zase příjemné.

Jestli ti někdo rozbíjí okna, máš s tím problém, tak ho řešíš - to jsem psala. Mezi řešení se počítá i to, že se přestěhuješ z rizikové lokality a nebudeš jen čekat, až se právo naplní. Myslíš, že ten, kdo ti vytrvale rozbíjí okna u auta, má problém s tím, že máš rozbité okno u auta? On bude mít problém až s tím, že po něm jde policie a hrozí mu trest, a pak taky nejspíš začne řešit SVŮJ problém