Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Ty jo, to je huste. To by u nas uz policie taky musela byt, neb zvyseny hlas nekdy musi byt slyset i za dvere.

Navstevy socialky bych se nebala.

Neporadim, jen soucitim. Mam takovou dceru /7 let/, je v tomhle po tchyni a castecne po manzelovi, kterej se s tim uz ale naucil pracovat. Takova ta vnitrni ublizenost a presvedceni, ze celej svet je proti ni spiknutej, to je sileny. Zatim to stridave zvladam a stridave mne tim toci, protoze jsem clovek primej, kterej je z rodiny, kde probihaly rychle hadky, ktere procistily vzduch a za par minut byl klid. Ona je schopna mi pripomenout co jsem rekla nebo nerekla rok zpatky.
Priznavam, ze mi tenhle povahovy rys vyrazne vadi a daleko vic si rozumim se synem. Ji ani nejde poradne udelat radost, vsechno je blby a pokud uz radost ma, vydrzi ji chvilku, takze uz se mi ji ani nechce nic vymyslet. Kdyz ji potrebuju neco koupit, dam ji vybrat a pak neprijimam reklamace, kdyz by se ji to nelibilo. Mezi kamaradkami je kupodivu dost oblibena.

No tak zase že bychom o sandálech mluvily půl hodiny, to zase ne, to bychom nestačily probrat nic jiného . Ale dá se toho říct mnohem víc, než kde a za kolik. Taky jaký tam měli jiný a jaký se nám líbily a jaký nikdy a jaká je to pruda sehnat sandály na úzkou nohu s nízkým nártem a jaký si koupila Hanka a že by to už chtělo další boty na podzim... no něco podobnýho, jako řeči o lacích na nehty třeba .
A to jsem teda ještě žádného chlapa takhle mluvit neslyšela, ani o vrtačkách ne ☺.
No, možná o motorkách, ale to uz je koníček, to je zase jiná.

Monty, to ti tedy nevěřím.
Že by sis nepokecala o koupi sandálů s vlastní dcerou, kdybys ji měla (nebo se synem, kdyby na to byl).
Vždyť dovedeš zevrubně rozebírat i hrady z rejže
(V časopise jsem takový rozhovor o "sandálech", jaký míváme s dcerou, nikdy nečetla)