Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Oni se ti vzteklouni vlastně pak vytáčejí navzájem Je to takové prokletí,že když sama jsem impulzivní, tak nemohu mít klidné dítě, abychom si mohli tak nějak v klidu žít, ale zase to bude vztekloun

asi sem to napsala blbě, jen sem chtěla vědět, jestli některá z vás reaguje občas podobně, jako já.... . Jo jo, příště o u úkolů rušit nebudu

Jo, házení tužkama mě taky spolehlivě vytočí. Ale já se snažím potom si v klidu promluvit a vždycky zdůrazňuju, že ani můj způsob řešení nebyl správnej.
To promluvení si už naučilo moje děti, že když mě vzbuděj, jsem nepříjemná. Potřebuju čas, abych se probrala.

"Kdybych se za facku omluvila, to by znamenalo, že on se choval správně a já nesprávně reagovala.... . Asi tak."

Ale vždyť ty jsi reagovala nesprávně . Omlouváš se za to, jak ses chovala ty, a to nemá nic společného a nijak to neospravedlňuje to, jak se choval on. Nesprávně jste se zachovali oba a ty jsi ten starší, větší, rozumnější, od koho se ten druhý může naučit přiznat chybu a omluvit se. Jestli chceš srovnávat, kdo se zachoval hůř (což podle mě opravdu není nutné), tak se zamysli - ten, kdo fláknul perem, nebo ten, kdo fláknul člověka? Lidi jsou důležitější než věci. Nebo pokud myslíš, že omluva je na něm, protože on "si začal", zkus si uvědomit, že on si nezačal, on taky jenom reagoval - na tvé (byť neúmyslné) vyrušení. Takhle se často hádají moje děti, oba tvrdí, že ten druhý si začal, a chtějí, abych uznala jejich pravdu, a já vím, že si začali oba, že jen každý vidí ten začátek někde jinde. Ale ty jsi dospělá, nebudeš se přece se svým dítětem dohadovat, kdo si začal, a kdo se má první omluvit...