Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Nikdo neni dokonaly. Taky obcas kricim casteji nez je mi mile. Jsem vybusna, syn je narocny, dcera urazliva a taky umi delat sceny pri domacim ukolu, ale ze bych ji vlepila facku a rikala, ze mi to ujelo? Co kdyby to ujelo manzelovi a dal mi facku? To je taky omluvitelne? Kdyz dceru neco popadne a hodi treba pouzdro na zem, tak ji poslu do koupelny, at se koukne do zrcadla jestli se sobe libi. Vetsinou ani nejde a uklidni se u stolu. Prostredni syn ma tri a tam nepomuze nic, nez cekat.

Já vim, ale přesně, sem jen člověk. Někdy to neřešim, řeknu mu, ať se uklidní a ničim nehází, ale včera prostě sem takto vyjela. Jak píšeš, taky jsem bývávala bita, když jsem byla dítě a naši se mi nikdy neomluvili, že sem dostala pár facek. Prostě to tak bylo podle nich správně a neřešili to. No, tak to ti taky pěkně ulítlo, co? no stane se....

Budete muset s malým na ventilaci svého vzteku prostě zapracovat no.
Takových lidí je víc.
Impulzivní lidi mívají impulzivní děti.
Uvidíš, že příště to dopadne líp.

Sama cítíš, že ideální reakce to určitě nebyla, na druhou stranu, jsi taky jenom člověk. Já se snažím v hlavě tyto své reakce přeprogramovat tím, že si představuju jiné řešení, které mi pomůže upustit páru. Přesto se mi tak jednou za měsíc povede, že někomu z mých čtyř dětí jednu vrazím. Považuju za důležité pak situaci vysvětlit a omluvit se za nepřiměřenou reakci. Těžko se tomu vzdoruje, když mě rodiče jako malou obden řezali. Já zase řvu častěji, než je mi milé, ať se snažím jak se snažím. Včera jsem čtyřleťačce řekla, že je kráva pitomá... Malý měl horečku, konečně usnul a ona i přes mou prosbu práskla dveřma...

třeba to, že mi některá napíše, jestli má podobné reakce, ne?