Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Bambule to chápu,já mám dny kdy jsme z tohohle unavená jak když skládám metrák uhlí.taky mě tyhle záchvaty zmáhaj.Ale furt se utěšuju,že z toho snad jednou vyroste.jen doufám,že nepřejde rovnou do nějaké echt výživné puberty.to už bych si fakt šla zajistit postel do Bohnic.

eeko bojujem,stav spíš horší, takže se te´d zlobí na celej svět,ale furt se snaží statečně vzdorovat.
Bambule řekla bych, že je slečna kapku svéhlavička což (nemyslím to ve zlém), určo bych při afektu neobjímala,spíš ji to ještě naštve.Je to o nervy,ale srovná se to.

spouštěče jsou právě různé, mnohdy tak prostě přijde již ze školy, nebo třeba po ní chceme, aby si udělala do školy úkol, ale když nad tím přemýšlím, tak asi nejčastěji když ji za něco napomeneme, zkritizujeme a hlavně, když není něco "po jejím". Vždy, když má záchvat, tak mám tu tendenci obejmout ji a ukázat, že ji máme rádi, že přeci není možné, aby se takto moje dítě chovalo, že to musí být jedině z nějaké hluboké frustrace, jinak si to na sobě nedokážu představit. Ale opravdu si nejsme vědomi žádné příčiny, nezažila žádná traumata, žádné změny prostředí kde žijeme, lidí kolem, rodina na naprostou pohodu, nic. Jediné dva takové větší momenty jsou právě narození sourozence (ani to nevnímala zpočátku v těch dvou letech negativně, to se vyvinulo trochu později, především když už nebyl to ležící mimino - začalo to občasným nenápadným boucháním do sedícího mimina, když se nedíváme) a nástup do školy. Ve škole samé jedničky, ačkoliv na ní kašle (povinnosti stylem je mi to jedno, tak budu mít pětku noa, pětka je nejlepší známka na světě, když po ní chci aby si udělala úkol, tak jsem "nejhroznější mamona na světě", občas i "blbá"). Včera jsme ji třeba nebyli schopni za celý den přinutit udělat úkol do matiky, tak jsme se s manželem rozhodli to nechat tak a šla do školy bez něj - ať si zkusí nést následky sama, třeba ji to trošku "nabrnkne", uvidíme, snad to zabere. Motivace nula. Na druhou stranu ale nemůžu ani říct, že by se do školy netěšila, učitelku má ráda, když je týden nemocná doma, tak se už do školy docela těší, hlavně družina super, spousta tvoření. I když nemá vyloženě nejlepší kamarádku a občas se tam holky tak nějak přeskupí a zrovna si s ní nechtějí hrát, tak je to ale pořád v rovině toho pískoviště, rozhodně nic hrozného a už vůbec ne nějaká šikana apod. takže ani tam nevidím nějaký hlubší problém.
Nedozrálý nervový systém nemáme od psychologa, tam byl jednou s ní manžel asi v jejích 3,5 letech a při té jedné návštěvě mu řekli, že nevidí problém, že je v pořádku, jen úzkostná. Měli jsme ale v rodině něco podobného u sestry, i když rozhodně v menší míře a tam to bylo takto diagnostikováno. Nikdy ale nevybíjela svou agresivitu a vztek na mladších sourozencích, to je pro mne něco nového. Jo a vyrostla z toho, takže jsem naprostý optimista, že to tak bude i u nás.

Máme doma něco podobného. Dcera šest a půl, do školy ještě nechodí, a přesně o dva roky mladší sestra. Starší je povahově zřejmě dost podobná popisovanému, mladší je sociální, mazlivá, empatická, ale taky despotická a vzteklá. U nás se to podle mne nejvíc křeše kvůli totální rozdílnosti povah, jsou to dva lidi, kteří by spolu jaktěživo asi bydlet nechtěli, i když se v jasných chvilkách milujou.
Navíc se sráží moje povaha s povahou té starší, prostě ji někdy fakt nechápu.
Celé je to podle mě taková dlouhodobá reakce na to, že my nejsme podle jejích představ, že ten svět je nějakej jinej, než si ho představovala, že MY jí to kazíme. Ona sama skálopevně přesvědčena o své pravdě. Kdosi mi říkal, že tímto zjednodušováním samo sebe chrání úzkostlivé dítě. Ona je perfekcionistka, jak ona sama něco nedokáže, hned by brečela. Ve školce apod. introvert. Do nových výzev se pouští stylem: to se jaktěživ nenaučím + učíš mě to úplně blbě a za pár minut zjistí, že to jde, a je bez sebe radostí. Já ze z té houpačky můžu zbláznit.
Mladší chce být s ní a hrát si, starší chce být spíš sama a číst si. Když si hrajou, tak obvykle do tří minut problém, co a jak bude.
Ráno začíná často tak, že mladší přijde za starší, že si chce hrát, tak ji pošle nevybíravě pryč a řev. Nebo půjčování: starší často nechce půjčit, ani když mladší poprosí, čili mladší už neprosí, ale rovnou si to bere. Mladší se učí tajnůstkařit, krmit vlka, aby koza zůstala celá, mrzí mě to, navíc se učí i tak reagovat jako starší, i když by ona sama ze sebe reagovala asi jinak. Jinak sama ze sebe taky už výborně ví, co a jak podotknout, aby se starší rozpálila ještě trochu víc.
Dřeme na tom, ale je to děs. Rady sem!!!

Poznámka na okraj - nejspíš je už také unavená ze školy, po 9 měsících docházky. V květnu už "blbnou" nejen prvňáčkové.