Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Magrato, to nemůžeš vědět, to prostě ani nejde. Takovému batoleti do hlavy nevidíš.

Šuplík, pokud ho nevydáš, je další konflikt, protože to dítě vidí, že ho neseš, řve a zmítá se v kočáru. Dokáže se vyvlíknout i z popruhů. Jako, že by se po pár takových vytrvalých pokusech uklidnilo a pochopilo, že ho vydáš až na hřišti fakt nehrozí. Nedojde mu to, že správné je to až na hřišti. Vidí ho, tj. chce ho hned a neovládne se.

Magrato, důvod to 100% mělo, i kdyby to byla třeba jen nuda, únava nebo špatná nálada

Na něco si dcera vzpomíná - např. jsem se po x letech dozvěděla, proč řvala kdykoliv jsme vyšly ven - prý se bála mraveneců. Tenkrát to ale nedala nijak najevo, já se vyptávala, zjišťovala, přemýšlela a nic (mravenci mě nenapadli, bydlíme na sídlišti ).

Pak si ještě vzpomněla na jednu scénu v krámě, kdy jsem jí koupila prvního nanuka a nechtěla na něm čokoládu, tak jsem jí ho vzala a čokoládu začala sundavat - ŘEV - nanuka jsem jí rychle vrátila - ŘEV - nanuka jsem jí vzala a chtěla sundat čokoládu - ŘEV, atd., pořád dokola. Čokoládu na nanuku nejí dodneška, ale po x letech mi říkala, že se tenkrát hrozně bála, že jí toho nanuka sním :-D

Na zbytek si bohužel nepamatuje, docela by mě to zajímalo

Jo a ještě mám nejstaršího, který byl naopak asi zase do těch 3 neuhovené, negativistické dítě, vzteklé a většinou protivné. Uklidnil se nejlépe písní, mnou zpívané a pokud možno nové, protože ho zajímala jak melodie, tak nová slova. :)

Měl dagnostikovanou tehdy LMD + poruchu pozornosti, později ADD s hypoaktivitou.

Vyrostl z něj příjemný mladík, chytrý, ač se do všeho musí tak trochu strkat. A zpívá ve školním sboru. :)

Takže jsou i dobré konce!

Margotko, souhlas s tim psychologem.
Jako vazne.
Mam ted cerstvou zkušenost se synkem, náhodou jsme se dostali k psycholozce (diagnostikovala mu uzkostnou poruchu) a ta mi rekla, kdyz jsem ji vylicila trampoty se synkem uz od narozeni, a ze o tom vsem detska dr vedeka, ze pry uz nas mela pediatra davno někam poslat.

Nas junior byl od narozeni naprosto neuveritelny temer ve vsem. Jako miminko téměř nespal, plakal při každé zmene, oblékání, koupání, vyndavani z vany.. jako batole byl priserny, utíkal, vztekal se, nerespektoval proste NE (ostatne to je dodnes), vsechno se mu muselo podrobne vysvetlit. Navic to bylo total nezraci dite... umel hodně brzy všechny mozne dovednosti (napr. Od 18-ti mes cela abeceda a cisla 0-9 a podobne lahudky). Dodnes, je mu 9 let nesnasi jakekoli zmeny v planu, a pokud se srane neco, s cim nepočítá, nese to dosti nelibe...

Od tech cca 2 let mi na nej zabiralo pevne objeti, az jako kouzelne. Taky jsem ho hodne chválila, az prehnane, jsko stylem: tak, ted pujdeme k vytahu, no ty jsi sikulka, ty jdes krasne pomalu..a zmacknes tlacitko, vid, no t to pekne umis... a ted pujdeme po schodech dolu, tak, pekne se umis drzet zabradli, maminka se drzi stejne jako ty... a takhle furt.. pusu jsem nezavrela...

Ted máme holcicku 21 mesicu, a to je tak neuveritelne pohodove, usměvave a spolupracujici dite, ze jsem z toho uplne vedle. Mam ji zrejme ta odměnu...