Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Moje děti byly všechny takové a vyrostly z nich celkem normální děti. I v mém okolí takovéhle psychoděti ve školním věku už nepoznávám, protože jsou celkem pohodové. Dost často se změní jejich povaha několikrát během jejich vývoje.
Jsou mi k smíchu ty rady s nastavením mantinelů. Je to probůh ani ne dvouleté dítě, to spoustu věcí vůbec nechápe!!! Moje dítě taky chce jezdit po silnici, protože je to rovné a víc to sviští. V kočáru taky nechce jezdit, protože jeho vývojový úkol teď je prostě běhat.
Neposedí, při čištění zubů se pere. Doporučuji si to spíš zařídit tak, aby si to měla co nejjednodušší ty sama, tj. snažit se s ní nenakupovat, nenutit ji jezdit v kočáru atd. Koupáni holt bude probíhat se řevem. Situace, které prostě neovlivníš brát s nadhledem. Může mít třeba jednou poruchu pozornosti, o které zatím nevíš, atd.
Já vím, moc ti rozumím, taky je pro mě rodičovství velmi fyzicky náročné, kdy neustále držím zmítající se batolata, běhám za nima, nemůžu je spustit z očí. Vydrž a hlavně netrap sebe a to dítě nějakou absurdní výchovou, kterou ještě nedokáže pochopit. Maximálně tak nastavit nějaký pevný denní režim, aby dítě vědělo co bude následovat a to ho uklidňovalo.

Shaylo,
s plínama souhlas.
Jinak teda rozumím tomu, že někdy se dá jít tam, kam chce dítě. Mám ale pocit, že zakladatelka potřebovala pořešit právě chvíle, kdy je potřeba jít určitým směrem.
A s tou odpovědí "nejdu, ahoj!", tvou poznámku jsem nepochopila, můžeš to prosím upřesnit? Mně to totiž přijde adekvátní situaci. Máma řekne "pojď, jdeme tudy", dítě nechce, tudíž řekne "nejdu" a doplní to rozloučením "ahoj". Zjevně dává najevo, že je mu jedno, kam půjde máma, ono si chce jít svou trasou.

nastav hranice, a ty dodržuj, bez tahání rukou a např. toho, že dceru také poškrábeš při koupání, aby viděla, jaké to je - to je všechno spíš kontraproduktivní a u osobnosti jako je tvoje dcera to budí odpor (nebo ji zlomíš), což asi ani jedno nechceš

a těch hranic si stanov co nejméně, jen v důležitých věcech, maličkosti neřeš (kvůli sobě i kvůli dcerce)
dcerka také potřebuje vidět, že má ona prostor, možnost volby, že spolu děláte legraci, může si vybrat a být po jejím, takže kde může buď k ní vstřícná, vždycky využij to mazlení a hezké chvíle a hranice jen ty nejnutnější

máš to těžký, děti nás dostávají....
ve tvé situaci bych minimalizovala svoji zátěž - nebrala bych ji na ulici, na nákupy atd. jen když se opravdu jde ven za účelem vyvenčit dítě - ne, že já potřebuju něco vyřídit. A jak tu někdo psal, motorku nebrat, pokud je to kontraproduktivní....tak malé dítě je rádo za hřiště a nemusí trajdat kilometr...ale nevím, jak to u vás vypadá a taky záleží, kolik máš energie, vždy je lepší aktivní přístup než ten pasivní....
Ono to období taky přejde, bohužel u mojí dcery až po nástupu do školky, to jí hodně pomohlo. Divoká je pořád, občasné nepochopitelné výbuchy, ale jinak je to fajn holka.
Třeba mě by tvrdost zabila, snažila jsem se jí spíš pozitivně motivovat a prostě denní program přizbůsobit. V tomhle věku jsem si i já prý podupávala vztekle nožkou a to jsem byla hodné dítě. Pokud je divoká nad nějakou normální mez, proč nezkusit odborníky, oni ti poradí, jak s ní zacházet co nejefektivněji

jinak ale ještě teda dodám, že u nás na odrážedla a kola vždy byla velmi přísná pravidla - a to je, že se jede tam, kde já dovolím, vždy se na povel zastaví a vždy je na hlavě helma.
jak bylo cokoliv nedodrženo, bylo potrestáno odebráním vozidla.

pochopila to velice rychle i dcera s ADHD a PAS a i nejmladší syn, který je pěkný éro..
jezdili už od 1,5 roku.
Pokud by vjeli do vozovky, byly by potrestáni..
nikdy si to nedovolily, já jsem na spoustu věcí benevolentní, spoustu věcí nechávám být.. ale pokud dítě ohrožuje sebe nebo kohokoliv jiného zakračuji velice rychle.