Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Moje kamarádka, která sama má tři děti, přirovnává výchovu dětí ke cvičení nezvladatelných psů. Důslednost, neústupnost, čitelnost, jasný vůdce smečky. Měla jsem takovou dceru, která vysloveně potřebovala nastavit hranice, bez nich byla ztracená. Syn byl zlatíčko, zato teď vystrkuje rohy.

No asi jo, ale stejne mas muj obdiv.

Hlavně neustupuj, je to sice trochu blbé přirovnání, ale dcera musí pochopit kdo je pánem situace, jakmile jibudeš povolovat bude s tebou orat vláčet. Je to takový těžký věk okolo 2. roku života, ale vydrž, ono se to zklidní jen co trochu vyzraje

Můj druhorozený se takto příšerně začal chovat od 3 let, do té doby byl jen dost tvrdohlavý.
Ale od těch 3 hrůza, nějak tak, jak popisuje susu.
Bylo to neuvěřitelně vyčerpávající, potíže vystupňovaly ve školce, veliké komplikace, neustálé amoky.

Nakonec se z toho vyklubal Aspergerův syndrom.

Zakladem je tvuj klid. Deti rvou, vztekaji se , to je normalni, nekdo vic, nekdo min.
Resila jsem tak, ze jsem dite odnesla. Nekdy extrem - pres kazde rameno jedno dvojce, v kazde ruce navic motorku a obcas i nejakou drobnou tasku. Svobodne jezdily na motorkach jen tam, kde nejezdi auta.
Netahala jsem za ruku - boli, bala jsem se, ze bych ublizila. Odneseni je jistota, funguje. Navic, kdyz neni odezva ani silou ci vztekem zvladnutelna situace, dite rychle vyskrta energii.
Nastavit jen ty hranice, ktere jsi schopna systematicky a zasadne vyzadovat a ukontrolovat - bez vyjimek. Staci jich malo.
Pomaha hodne souhlasit s ditetem - to je v poradku, ze nechces, nebavi te atd., ale udelat to stejne musis.
Klid, nejecet, nebit, dite se zbytecne boji, nefunguje to tak, jak by si clovek predstavoval. Vydat pokyn, v pripade neuposlechnuti odnest.