Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Tina

To odpovídá, my jsme se postupně začali kamarádit jen s lidmi, kteří taky měli tři temperamentní chlapce: takových rodin není tolik, ale našli jsme se. Spřízněni osudem.

Tuten, naštěstí ne, nesetkala, od rodiny a příbuzenstva vůbec ne, ti se nám naopak spíš snažili pomoct a zajímali se co a jak...a venku od cizích vlastně asi taky ne...on teda malej neměl zase tolik těch scén venku, spíš si to nechával na doma, takže válející se dítě venku nebo v obchodě jsem moc neznala, v tom obchodě vlastně snad nikdy, maximálně vřískající, že nechce domů/ven...ale jakmile jsme překonali ten kritický bod změny, tak už byl venku/doma v pohodě...a s tím nemluvením, párkrát se nám stalo, že se na hřišti nějaké dítko zeptalo "on nemluví?" nebo "proč nemluví?", tak jsem vysvětlila a bylo to v pohodě, ale on o děti nikdy zase až tolik nestál...a maminky dětí to taky nijak extra neřešily, sem tam se zeptaly, občas jsme potkali někoho, kdo měl podobné problémy,tak jsme si s maminkou popovídaly...ale žádnou špatnou nebo posměšnou reakci si fakt nepamatuju...

Tuten, to asi jo, bývá to častější, i když já jsem ty plínky fakt neřešila a v těch 3 letech jsem ještě o dys..nic nevěděla...ale prostě jsem neviděla důvod spěchat, byla jsem přesvědčená, že až na to bude zralý, tak to půjde v pohodě...no a šlo, stejné to bylo s dudlíkem, s kolem bez koleček, prostě se vším...pro mě jsou tohle nedůležité věci, na kterých život nestojí...nějak nechápu rodiče, kteří mají nějakou vizi, kdy přesně musí jejich dítě nějakou věc zvládnout...však každé to dřív nebo později zvládne a v pozdějším věku se jich na to nikdo ptát nebude

Tak diskuzi jsem nečetla celou, ale asi nic nového nepřidám - syn se taky kolem 2 let šíleně vztekal, tenkrát jsem si říkala, že na období vzdoru je snad ještě brzy, že ten je až kolem 3 let...no, my ho měli asi dřív, protože ve 3 letech už to bylo o hodně lepší...na vztekání a scény zabíralo podle situace buď si toho nevšímat a nebo odvést pozornost někam jinam...když nezabralo ani jedno, tak vzít a odnést, s motorkou to taky ze začátku zkoušel...ale řekla jsem mu, že když nebude poslouchat a nezastaví, když mu řeknu, tak se motorka prostě brát ven nebude...několikrát na to i došlo, nakonec pochopil, že to myslím doopravdy... Ale vždycky jsem se snažila těch zákazů a příkazů dávat co nejmíň, jen tam, kde to bylo opravdu nebezpečné nebo jinak důležité... Co se týká plínek, tak ty měl do 3 let, nespěchala jsem, ale zato se odplenkoval během jednoho jediného dne a od té doby už chodil sám na nočník, žádné nehody, žádné praní, náhradní oblečení, žádné nervy, všechno proběhlo naprosto pohodově...neviděla jsem důvod, proč spěchat...on to má tak se vším, že k tomu dojde později, než některé jiné děti, ale o to rychleji a pohodověji to proběhlo...a to pro mne bylo důležitější, než to, jestli bude bez plínek ve 2 a nebo ve 3 letech

LoraX

To by pro mě asi nebylo - v době dětství mých dětí moje váha nepřesahovala 45 kg, zatímco děti měly v roce 16 a ve třech letech 25 kg.