Diskuze : Hlavní : Vztekání a vzdor

Donell normálně sem už nepíši, ale tohle mi nedá. Řešila jsem tady před lety něco podobného. Většina lidí si myslela, že je prostě nezvládám. Nakonec to dopadlo tak, že mají ADHD, vývojovou dysfázii a další věci k tomu. Ve věku tvojí malé jsem měla po bytě 60 pojistek a někde i dvojitě. Vyzkoušeli jsme všechno co tu bylo na trhu a všechno přešli. Venku s nima jít na motorce byla sebevražda. Vjížděli do silnice, jak se jim chtělo do 5 let. Bylo jim úplně jedno jestli něco jede nebo ne. Oni ve věku tvé dcery prakticky nemluvili, takže neustále jen řvali a my nevěděli proč. Hrozně nároční období na nervy i fyzičku. Byli schopní ujít ve dvou letech několik kilometrů a na hubu jsem padala já, ne oni. To je v podstatě do dneška. Píšeš, že ví, kde máš tatranky. Upřimně, my si je začali nechávat před bytem na hydrantu, po tom co jsem našla dvojčata jak jeden jistí druhého aby se dostali na římsu nad kuchyňskou linkou u stropu... Kdo nezažil takové děti, tak to nedokáže pochopit, jaké to je mít live. My jsme teda ve městě. Na hřištích jsem jako jediná nikdy neseděla, pořád jsem je musela odněkud lovit nebo je chytat, aby neutekli. K nám nikdo nechodil a po čase jsme začali chodit za město do lesa a vyhýbat se místním. Vadilo mi, jak na mě každý civí a na kluky taky. Zlomilo se to až časem, ale ve mě, ne v nich. Dneska si dokáži před lidmi obhájit, že nejsou "škatulkoví". prostě jsou jiní a já to nezměním.

S manželem jsme si sedli a udělali seznam toho na čem má cenu trvat za každou cenu a co je zbytečnost, kterou můžeme tolerovat. Ale my jsme v těchto věcech jednotní, takže se držíme navzájem a co řekne jeden to platí.

Sladkosti prostě nekupujem. Nebo cíleně ke kafi, které si dáme buď s nimi a tím pádem dostane každý sušenku a šlus, nebo si to vezmeme, až je dáme do postele.

Dokonce jsme se jednu dobu s manželem střídali se špunty v uších

Kdyby sis chtěla napsat, tak klidně na email, nebo facebook, nemám s tím problém.

Nerada bych, aby to vyznělo, že nesplňuje má očekávání. Naopak, já nesplňuju ta její. Mám ji ráda i přes všechny její podivnosti, ona mě taky. Ale já nejsem pro ni dost dobrá.

to bych si taky přála, ale neupínám se k tomu. Myslím, že nebude spokojená s námi nikdy. Že se za nás bude stydět a bude si žít svůj snobácký život. Ale nebude se umět od nás odpoutat a to ji bude tuplovaně žrát.

Bdu muset jít, jdu ji vyzvednout z kroužku a pokud se nám podaří, tak to bude prima cesta spolu s povídáním.

to nevím, myslím, že negativně a že všechno bude dávát za vinu mně. Už teď je na mně všechno špatné, takže jsem na to připravená. Taky bude vyčítat, že jsme chudí a neschopní, tím jsem si téměř jistá. Bude to fiflena, která má ráda nakupování a luxus. Myslím, že toho dosáhne. Myslím, že není moc duchovně naladěná.
Zní to hrozně, ale nevím, co s tím. Mám ji ráda, jak jen to jde. Ale opravdu není lehké ji mít rád.