Diskuze : Hlavní : Vztahy mezi sourozenci

Ruth,

tak o tom žádná, kdyby se ta uvedená situace týkala mě, tak bych se zachovala jako ta dcera a byla bych ráda, že nemusím otročit baráku.

Ale jsou lidi "barákoví" a "bytoví", ten syn je to první, a myslím, že to udělali dobrovolně.

Otročit nemovitosti obecně považuju stejně jako Ty za pošetilost, ale registruju, když to někdo bere stylem "něco za něco", což ti "barákoví" lidi tak často maj - sice se víc nadřou a vynaložej víc peněz, ale za to mají určitý komfort, který jim stojí za to to celý podstupovat.

To vnímám jako OK, protože "oni to tak chtěj" a ty klady pro ně osobně převažujou nad těma záporama (to, že Ty nebo já bychom to nechtěly, není v tuhle chvíli důležitý).

Kudlo,
ale ona nikdy neřekla, že to nechce udělat, a ani jsem nic takového nepsala.
Psala jsem, že po zkušenosti s půjčkou mám obavu, že ten byt třeba zastaví a přijde o něj.
Jako kompenzaci to bere máma, proto s tím vůbec přišla.
Mně osobně je to fuk, co se s tím bytem stane, pokud ten byt věnuje útulku pro opuštěný psy, nebudu s tím mít problém. Problém bych měla pouze v případě, že by na něm participoval (jakkoli) vyžírka.

Ano, ten syn to má dát do kupy, ovšem "za to" získá možnost tam i s rodinou bydlet. Pokud vím, obě strany do toho šly dobrovolně. Předpokládám (ale s jistotou nevím), že i ta odstěhovaná sestra s tím souhlasila (věci okolo baráku ji odjakživa nebavily), protože se ti sourozenci normálně stýkaj a bavěj.

"Ještě se o ně postarat" - to nevím, jak to mají zařízený, pochybuji, že by to bylo součástí nějaký vyslovený dohody, z logiky věci asi vyplyne, že ti, co s nima bydlí, to budou mít ohledně pomoci blíž, ale to měli i opačným směrem skrz hlídání dětí.

Z mého pohledu:

- sestra s manželem si (asi) museli vzít hypotéku na byt, ve kterým bydlej "čistá ruka", nemusej se ohledně baráku o nic starat
- bratr s manželkou si vzali taky hypotéku, za kterou opravěj barák, ve kterým bydlí s rodiči. Jsou na tom "líp" v tom smyslu, že bydlej v domě se zahradou, "hůř" v tom smyslu, že je to pro ně celoživotní starost a zátěž.

Já osobně bych v tomhle uspořádání žádnou nespravedlnost neviděla, i když to není "oběma úplně stejně".

Aha, ale v tom, co jsi sem psala před časem, to vůbec takhle hladce nevypadalo, tam jsi psala, že ten byt bereš jako kompenzaci za svoje dětství (stručně řečeno) a vůbec z toho nevyplývalo, že by Ti bylo jedno, na koho ho matka "napíše", spíš to vypadalo, jako že jsi na ni naštvaná, že to najednou nechce udělat.

Je to těžké, protože rovnost není vždy spravedlnost, neboli to, že sourozenci dostanou stejně je správné z hlediska práva třeba v dědickém řízení, ale nemusí to být spravedlivé.

A případ, kdy jeden dostal víc a vztahy to vůbec nenarušilo znám, ovšem to se ten co dostal méně akceptoval dané řešení dobrovolně.