Diskuze : Hlavní : Vztahy mezi sourozenci

Já vidím jako důležité dát všem stejné možnosti a je jen na nich, jak s nimi naloží. Na druhou stanu od nich neočekávám ani zvelebování majetku či čehokoliv, je na nich, jakou cestou se vydají. Budu ráda, když z nich vyrostou dobří a spokojení lidé a jestli někdo bude hromadit majetek a druhý bude radši cestovat, je jejich věc, stejně, jako když to holt prohrají v kasínu nebo nacpou do nevhodného partnera. Pokud je to opravdu dar, neřeším, co se s ním dělá.

"Teoreticky samozřejmě je. Ale ty jsi ten, kdo trpělivě naslouchá stížnostem stařičkýho rodiče a probíráš s ním, jak tu situaci nejlépe řešit. "

Jestliže je stařičký rodič svéprávný, tak proč trpělivě naslouchat a probírat něco, o čem si myslím, že to udělal nemoudře? Pohovořit OK, probrat řešení OK, ale ne do zblbnutí, je dospělej a je to jeho věc, i ty důsledky jsou jeho věc.

"Viz ten můj příklad s půjčkou. Jasně, já matce řekla, že nemá půjčovat vyžírkovi nic, že to už nikdy neuvidí, takže bych si mohla „mýt ruce“, na druhý straně je mi jí líto už z toho důvodu, že sama vidí, s jakým idiotem její dítě žije (a nic s tím nenadělá) a že to nemá řešení. Nehledě na to, že pro důchodkyni s penzí 11 litrů to nejsou tak úplně peníze, nad kterými by mohla mávnout rukou."

Opět - je-li svéprávná, tak je to její problém, co se svými penězi udělá (pokud by nebyla, bylo by to úplně jiný kafe a bylo by ji třeba chránit), nechápu, proč litovat dospělýho svéprávnýho člověka za nějaký jeho rozhodnutí, který jistě udělal s čistou hlavou a jistě může stopnout další dary, pokud bude mít pocit, že si to už nemůže dovolit? Pokud je ochotna hryzat kvůli vyžírkovi suchý kůrky, tak jí můžu říct, že nedobře činí, můžu jí navrhnout, jak se chránit (peníze nepůjčovat a třeba dceři koupit jen jídlo), budu-li mít pocit, že vyžírka používá nějaké kriminální metody, tak se obrátit na policii, ale pokud bude i nadále trvat na těch suchejch kůrkách, tak co zbejvá jinýho než mávnout nad ní rukou?

Lítost nad matkou zní ušlechtile, ale když je ve hře ten byt pro syna, tak je otázka, jak moc ti opravdu jde o tu lítost a jak moc o ten byt.

Nic nenadělá tolik problémů, jako rozdílné obdarování. Naše děti dostanou do začátku stejně a je na nich, jak s tím naloží. Kdo to utratí za blbosti nebo nacpe do nevhodného partnera, má smůlu. Za našeho života rozhodně žádné nemovitosti převádět nebudeme. Budou mít nárok všichni na stejný podíl, ať se pak domluví nebo se ho zřeknou.
Znám tolik ukřivděných, i v případě, že si rodiče myslí, jak spravedlivě děti podělili. Když to vidím, je lepší nikomu nic nedávat a nebo všem stejně a klid. My jim dáme něco v podstatě všem stejně v určitém věku, takže se stejně ještě nepozná, na koho v životě narazí. Šetříme si ještě na to, abychom si ještě i my něco užili a také byli ve stáří co nejvíc soběstační nebo si služby dokázali zaplatit, takže nějaké velké rozdávání stejně čekat nikdo nemůže.

No i u nás to bude ještě jednou zajímavé možná...

Ale naši kluci tedy spolu vychází velmi dobře i spolu kooperují v podnikatelských aktivitách,protože pronajímají společně byt od mojí mamky,který jim darovala a nyní kupují další byt na půl na investici.Takže jednou to budou možná budou po nás pronajímat vše,protože bydlí ve svém a úplně někde jinde.

Kudlo,
hele já se fakt netroufám vyjadřovat k myšlenkovým pochodům rodičů, co mají prostě jedno z dětí nemakavé. Když se vžiješ do jejich pocitů, jsou asi rádi, že aspoň to druhý dítě se o sebe postará, no a podpořit to méně schopné ptáče... není asi úplně volní situace, prostě rodič v tomto od přírody dostal naděleno, že se o mláďata snaží postarat. Do roztrhání. Navzdory logice.
Rodina je spíš komunismus ("každému podle jeho potřeb"), než účetnictví (má dáti/dal).