Diskuze : Záliby : Písničky a zpěv

aha, tak to si musím dohledat...to bude doma zajímavej páteční večer, ale prošpiknu to origo Nedvědem, ve mě i MM to budí spoustu emocí a ráda kouknu, jak to zapůsobí na 14letého syna, ten pořád a pořád posouvá tu hranici toho, kdy už se studem propadne, když nás vidí

"mám bohužel problém poslouchat Nohavicu. Fakt si připadám "podvedena". Vždycky jsem díky naléhavosti jeho hlasu chápala jeho texty jako že takhle si to opravdu myslí"

Jak - není fér? Babi z toho má takovej pocit, copak pocity mohou být nefér?

" navíc si myslím, že to na něj dost "navlíkli"
Nenavlíkli, ale klidně si to mysli, máš na to právo.


"Viníkem toho rozčarování jsme ale my sami, ne?"

Viníkem mého rozčarování z Nohavici je Nohavica.

no ty vole

skvělé, budu tuto básni postupovat Krakonošovi a jeho hodnocení ti dám poté vědět obratem...prozatím Podkrkonoší chválí

Až mě nebude bavit zaměstnání, ukážu to šéfovi, trampovi v 5 generaci, který měl tu čest několikrát s Wabim mluvit osobně

To mi připomnělo jeden můj starší text, kterej snad kdysi před lety vyhrál II. místo v soutěži kapely Roháči - poslal to tam ze srandy nějaký kámoš.

TRAMPSKÁ

Vždycky jsem byl městský tvor.
Nelákal mne masiv hor
ani louky, stráně, lesy.
Radši jsem měl párty, plesy,
divadla, výstavy, kina...
Příroda je trochu jiná ,
děsí mne hmyz, co v ní žije,
co se v každém květu kryje,
pak vyletí k mému čelu,
bodne, kousne, škodí tělu.
Hloupé zdá se chodit s helmou,
bojím se však střetu s šelmou.
Co když vlk se mihne v houští?
Ten co lapne, nerad pouští;
nebo liška, kmotra lstivá,
když se na vás z roští dívá -
není jistě jak od Lady,
takže nechce zdechnout hlady.
Než vymyslíš, kam se schovat,
může nožku amputovat.

Teď jsem ale v pěkné kaši,
až mi z toho v lebce straší.
Můj šéf u nás na úřadu
pozval mne dnes na osadu.
On je tramp. Vždy u oběda
zpívá písně od Nedvěda,
maskáčové slipy nosí,
vychvaluje cvrkot kosí.
Každý víkend krosnu sbalí,
v les se vydá. On má svaly
grizzlyho by ubil pěstí -
já však nemám tolik štěstí.
Slabý jsem, malého vzrůstu,
je to proti mému gustu
prožít víkend primitivní,
chleba, buřty a sýr pivní
pod oblohou konzumovat,
sprosté vtipy vypravovat
a pak, když se v lese zšeří
přenocovat mezi keři.

A už jedem! Šéf ve vlaku
naváží se do lufťáků,
vychvaluje žití prosté,
bože můj - to slyším posté!
Těžký splín do duše padá,
házím batoh na svá záda,
obtížený světobolem
šlapu za ním. Všude kolem
potměšilé rostou jedle,
hnusné smrky jsou hned vedle.
Osada je plná dědků,
nabízí nám něco k snědku.
Šéf se hned do jídla žene,
tfuj, to smrdí! Je to s křenem!
Prý přijede Daněk Wabi.
Nejsou tady žádné baby,
jen zarostlí staří chlapi.
To mně tedy hrozně trápí,
chtěl jsem aspoň v tomhle pekle
sbalit děvče a spát v teple.

U ohně se trampi válí,
Brontosaury tuze chválí,
do kytar tlapami mlátí,
děsně vyjí. Den se krátí
je čas zalézt v pytel spací.
Trampi pijí. Jeden zvrací.
To je síla! Jaké zbytí
obětovat musím mytí,
zuby čistím jenom lehce,
moc se mi spát ani nechce;
lehnu přece. O půl druhé
budím se. Mám nohy tuhé,
za krkem mi slimák bloudí.
Všude ticho, oheň čmoudí.

Znovu usnu - brzy k ránu
musím jít na malou stranu.
Trampi spí. Já hledám kout,
kde bych mohl spočinout,
kde bych mohl v mlze ranní
řešit problém urinální.
V hloubi lesa gatě spustím,
les je klidný. Trochu šustím,
když se bota setká s listím,
jsem však bdělý. Všechno jistím.
Co to, ksakru, leze z hloží?
Je to velké! Rány boží!

Prchám pryč a v bázni ječím,
nejdřív křičím, pak i brečím.
Pomoc! Medvěd! Rychle balit!
Otočím se. To jsem nalít!
Zdřevěním jak v plotu plaňka.
Pochcal jsem Wabiho Daňka!