Diskuze : Záliby : Písničky a zpěv

"Emoce může v projevu být. Resp. musí, nějak. Nesmí tam být "úchvat". To je termín Ilji Hurníka, jestli se nepletu. Je to stav, kdy je interpret uchvácen vlastní produkcí. Není v tom vědomá interpretace, je v tom sebeokouzlení."

Kopřivo, úchvat - krásnej termín, kterej neznám, a s dovolením pana Hurníka a tvým, si jej dovolím implantovat do své slovní zásoby...

"mám bohužel problém poslouchat Nohavicu. Fakt si připadám "podvedena". Vždycky jsem díky naléhavosti jeho hlasu chápala jeho texty jako že takhle si to opravdu myslí"

babi, to ale fakt není fér, já taky na chvíli zakolísala, ale když jsem četla, jak se zviditelňuje kdekdo, jen účelovou kritikou Udavače z Těšína, která si čtenáře prostě najde - tak jsem se zase probrala. Putinem předávaná cena mě lehce nakrkla, ale je to jeho právo, a navíc si myslím, že to na něj dost "navlíkli".
Tohle je na fanoušcích skvělý, jak si vysníme modlu, a pak se divíme, že je to člověk z masa a kostí se svýma slabostma - Havel, Nohavica...

Viníkem toho rozčarování jsme ale my sami, ne?

Tak ňák, ňák tak je super.

Na druhou stranou, já kdybych dokázala vymýšlet zpívánky s banálními texty o vůni dřeva a prostých ránech v lese a uživit se tím, tak taky nesmrdím v korporátu.

Uznávám geniální parodii bratří Ebenů zvanou Trampská.

"...a kdyby ňákej úředník začal ti říkat co a jak,
sbalíš si deku spacák celtu pytel,
důležitější je co jseš, odkud jsi přišel a kam jdeš,
co jseš, kam jdeš, co jseš..."

No jo, Stánky. To se zpívalo na táboře, když mi bylo šest. Nostalgie. Akorát už tehdy mi přišlo divný, že "neposlouchaj". A v dospělosti mi to začalo připadat úplně ujetý. Kdyby mladí vždycky jen poslouchali starý, tak se věci nikam neposouvají.