Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Myslím, že jiná situace je uklidit nemocnému nebo nemohoucímu rodiči ( i když i tam bych asi přinejmenším oznámila). To vaše bych brala jako milé vánoční překvapení.
Jiná situace je uklidit třeba člověku s počínající či rozvinutou demencí. Tam bych asi uklidila trošku "na sílu".
Ale byla jsem v domácnostech, kde jsem se lepila k židli, i to kafe z omouněného hrnečku jsem si dala, byla tam špína a smrad, ale ti lidé žili podle svých možností a schopností. Myslím, že třeba ani lidem s mentálním postižením nebo sociálně slabším není košer vnikat do jejich domácností a dělat jim "dobře" s úklidem. I tam je na místě respekt. Tak proč ne u dcer ?

Já bych třeba taky mohla nastoupit k mojí 77 leté mámě a uklízet jí tam podle mě. Ale jen se jí zeptám, zda nechce s něčím pomoci a když nechce, nijak mě to netrápí. Uklizeno tak nějak zatím má, tak jsem ráda, že je ráda.
Podle mě by děti i rodiče měli mít vzájemný respekt ke svým domácnostem. Ale to předpokládá mentální dospělost a lidskou vyspělost.

To už vůbec ne, syn od 18 řídí líp než já.

Ze šňůry to uklízím rovnou do skříně. Cestou do komory okolo ní stejně jdu. Ale jsme jenom 2.

Tak zrovna umytá lednice a nějaká skříňka by mi nevadila. Vadilo by mi, kdyby uklízela tak, že dá věci jinam a já je pak nemůžu najít. To dělala tchýně. Uklízela mi kuchyň, ale tak nesmyslně, že jsem nemohla najít hrnec na vaření - byl v ložnici, mouku nebo těstoviny jsem našla v jiném hrnci v kuchyni, když jsem ho vyndala na vaření Pořád jsem něco hledala nebo nacházela na místech, kam by to normální člověk nikdy nedal.
Máma dělá běžně, že když jsem na dovolené přijede mi trochu uklidit a nakoupí. Naštěstí jen základní věci jako pečivo a nějakou zeleninu, abych nemusela letět hned do obchodu. Já jí to dělám taky

To je dvakrát tolik práce. Proč dávat prádlo do koše, kam ho musíš složit, když ho můžu rovnou složit pořádně a uklidit? Do koše dávám jen to co je na žehlení.