Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Naprosto souhlasím. Mám to stejně.

Já jsem asi enormně háklivá na svojí osobní svobodu, na svůj soukromý prostor a na svojí dospělost. Takže já bych to teda klidně vyhrotila. Ke všem lidem se snažím chovat hezky, mile a s respektem, ale očekávám to i od nich. A když se toho nedočkám, tak se ohradím.
Milé mamince bych to řekla pěkně od plic, ať to myslela jak to myslela. A myslím, že bych jí i ty klíče odebrala, protože nevidím důvod, aby v jisté fázi mého dospělého života měl kdokoli klíče od MÉ domácnosti.
Vidím často problém v tom neodpoutání se, nepřestřihnutí pupeční šňůry, nedospění... Pořád maminka, maminka... Maminka není žádný bůh. Je to ženská co mi dala život a vychovala mě, za což jsem jí vděčná, ale neznamená to, že se proto musím chovat pokorně i ve čtyřiceti, když už jsem i já sama maminka nebo tchýně.
Pokud se ke mně někdo nemíní chovat s respektem, tak si ten respekt vynutím nebo vztah ochladne. Maminka nemaminka. Nesnáším manipulaci, nátlak a vydírání. A někdo je holt manipulátor bez ohledu na cokoli. A ještě se cítí ukřivděně - jeho problém.

Takto s námi nemluví manželova neteř už asi 25 let, nebylo po jejím. A manželova sestra nemluví s celou rodinou už asi čtyřicet let, ani neví, že jí máma umřela - taky nebylo po jejím. Někdo to má v povaze a v rodině. Osobně tomu nemíním ustupovat.

Mája, ty mě děsíš, naši tu mají být po celou dobu naší dovolené.

Já z nich občas taky nemůžu.

Taťka třeba manželovi uklidil před lety garáž. Ale on není vyhazovací naštěstí.

Na jednu stranu tě chápu a souhlasím s vymezením se a se způsobem...
Na druhou stranu, je to máma, celoživotně se o své dítě stará a někdy je asi těžké s tím najednou přestat... zvláště ve věcech, jako je třeba úklid
Kolikrát tu čtu, jak máma vyklidí pokoje dětí, zatímco jsou na táboře, vyhází bordel, nepotřebné krámy... nebo totéž manželka - vyhází krámy manžela, jeho bordel, staré hadry, hnusná trika...

brácha má recht