Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Inko, ten pes si možná říkal to samé o tobě

Neskromně musím říct, že to se zvířaty umím. Umím se na ně napojit. Takže mě poslouchají a respektují. Neb já poslouchám a respektuju je.
A v neposlední řadě se umím naštvat, pokud to nemají v úmyslu. Takže každé zvíře ví, jak to vypadá a chce to zažít maximálně jednou.

Se zvířaty se taky ráda mazlím a je mi šumafuk, jestli jsou špinavá nebo připočůraná. Nejsem cimprlich - to mě naučil život se zvířaty. Však je to hlavně o žrádle a o výkalech.

A jak to mám se zvířaty, mám to i s lidmi.

No ale nebudeme si nalhávat, že život se zvířetem není náročný a zatěžující. Mít zvíře přináší spoustu situací, povinností a zodpovědnosti. Takže chápu, že tohohle chce být někdo ušetřen. Pes, kočka a kůň jsou náročná zvířata. A ještě velký papoušci.

Taky nechápu potřebu lidí si do bytu pořizovat zvíře. Obzvlášť psa, který je 10 hodin sám. A omlouvat to tím, že mu to nevadí, že celou tu dobu spí se mi moc nezdá. Každý ráno potkávám spoustu lidí se psy, moc šťastně nevypadaj.

ohledně toho plyšáka - vzpomínám si správně, že máš Bojarovu/Stiflerovu mámu? (jistá si nejsem, třeba kecám). Kdo má Stiflerovu mámu, měl by pro partnera pořídit živou blond fenku

jak myslíš, ten koncept, co jsem popsala, je vyprávěný Gondíkovou a Langmajerem, Langoš je prý rozteklý jako vosk, jak k němu fenka vzhlíží, a krize středního věku zažehnána