Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Nikdy neřvu, naposled asi, když batole chtělo vběhnout nebo vjet na odrážedle do silnice.

Rose, jo, taky je mi bližší ta tvoje formulace.

Babi, tak třeba v případě vlastního ohrožení nebo nějaké podobné extrémní situace je určitě na místě umět zařvat.
Dávat křikem najevo svým bližním, že mi jdou na nervy a chci je přimět, aby jednali podle mých představ, považuji za něco jiného.

Rose, na dialog musí být dva.
Záleží na každém, co si nechá líbit.
Tipuji, že velice dobře víš, na koho si můžeš zkusit pokřikovat a na koho bys to nezkusila
Ona i drtivá většina choleriků se dokáže ovládnout, když ví, že musí.

Anadar, já sice chápu temperament, někomu je vznětlivost holt dána.
Ale ovládat se musí (měl by) naučit i cholerik, i když je to pro něj náročnější než pro jiné.
Ječet na lidi není standardní komunikační prostředek. V žádném vztahu. Možná by se mnou nějací jižané nesouhlasili, ale v naší kultuře je křik prostě jen neomalený výlev agrese, který do kultivované komunikace nepatří.
(Ano, také jsem už v životě křičela na lidi, ale s vědomím selhání.)