Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Je chození do lesa s botami jen příklad nebo? Děti na táborech běžně chodí celý den bosý, léta jsme trvali na tom, že do lesa jen s botami. Poslední léta, jak se více používají bosoboty, často chodí v neoprenovych ponozkach nebo opravdu bose. Když jde ale o "neco" - úspěch ve hře, boty si raději vezmou, když jim záleží na vysledku. Na druhou stranu i v dobách mého mládí jsme chodili bosky, opravdu tvrďáci si 14 dní boty nevzali. Technicky to chápu, nedělá mi problém chodit po jakémkoli povrchu, makadamu včetně.

Jen jestli se pak z těch dětí v žabkách nestávaji dospělí v keckách a větrovkách, co se postarají HS o cvičení.

"Když si dítě nechá vysvětlit, že "do lesa se prostě v žabkách nechodí", není co řešit.
Svéhlavější osobnost holt si musí les v žabkách vyzkoušet. A dost možná k nelibosti rodičů zjistí, že v žabkách se dá chodit po lese docela v klidu."

Přesně tak.

"do lesa se prostě v žabkách nechodí" na řadu dětí vůbec nefunguje. Je potřeba to zdůvodnit, a ani pak to nemusí zabrat. Prostě si ty žabky vezme, a často u nich zůstane i na příště. Ono to totiž jde, pokud se neleze po skalách nebo divokým porostem a mokrem, kde člověk ty žabky co chvíli loví někde dvacet čísel pod nohama (nohu vytáhneš, žabka zůstane dole). Na běžné lesní cestě se dá chodit v čemkoli, kolikrát i bosky. A děti ještě nemají ty předsudky, že to nejde.

Fed, jsi miláček..
Mám to doma a naučila jsem se to už neřešit. Ale byla k tomu dlouhá cesta. Občas teď ve stáří hledám brýle. To taky pobíhám.

A vy doma nesdílíte?
Já každou chvíli běhám zběsile po baráku a hledám mobil a ptám se všech jestli ho neviděli...