Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Despi, taky jsem líná matka, a to mám děti jen dvě. Balily si samy ještě dřív (začala jsem školkami v přírodě, aby si zvykly hned jak to jde, dcera četla v pěti, mladší bratr nějak plandal kolem), ale zase tedy na požádání kladu kontrolní otázky klidně dodnes, jsem-li odjezdu přítomna (je jim dobrých 28 a 30).

Ale nepůjčit hřeben mi přijde jako pruda, truc... půjčím ho komukoli, kdo jde kolem a zeptá se

Seznamy musím tvořit podle příležitosti - jinak balím, když všechno nesu celou dobu akce na zádech, jinak autem na pobyt na místě. A další varianty a kombinace - s vnučkami, na kola, lyže... Kdysi jsem měla 4 stálé seznamy na vodu a na hory chůze/lezení/ježdění, ale to je dááávná historie. S dětmi se to začalo proměňovat, přibyla kola a kimona a kdesi cosi

Bouřko, na průměrného puberťáka je to perfektní. Ty máš těžší úlohu

No, za mě je to teda návod na neustálé dusno, dítě by neustále selhávalo, bylo by z toho na nervy a vyvádělo, z toho by byl na nervy zbytek domácnosti...já prostě držím za ruku, dokud je to třeba, což je u nás dlouho. Je to náročné, ale ušetřím si spoustu výstupů. Sama vím, jak strašně dlouho mi trvalo, než jsem zvládla nějakou sebeorganizaci.

Když zrovna u toho hřebenu se obávám, že bych nedokázala (komukoli) nepůjčit. Ale pokud by se to opakovalo, brala bych si systematicky dva. Tedy nevzala bych dítěti jeho, pořád by to bylo "mami prosím půjč mi", ale v mém by nebyly ty jeho vlasy, ani by mi nebyl ztracen.

Despi, perfektní návod