Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Hatato, jako jo, ale je to trochu jiná situace než třeba s helmou.
Když nemáš helmu, pád pro tebe znamená větší riziko, to je jasná věc.
Když nemáš s sebou mobil a ujede ti bus, třeba si poradíš sám. Není navíc zas takový problém zavolat od někoho, moje děti vždycky uměly mé a manželovo telefonní číslo.
Ten mobil nás někdy zbytečně nervuje, když se ten druhý hned neozývá, přitom většinou se nic neděje.

Já jsem neseznamová, dítko je velmi disciplinované a seznamové. Na balení se podílelo od školky, jakmile umělo číst, tak jsem maximálně po jeho sbalení uváděla namátkově věci a dítko jen říkalo mám nebo ne.
Někdy ke konci prvního stupně se dítko balilo na tábor, já mu asi nepředala instrukce a sama jsem přehlídla, že má mít spacák. Zjistili jsme to na místě srazu, takže jsem po práci vezla dítku spacák a libovala si, že tentokrát nemá tábor přes celou republiku Pak už jsem případné pokyny přeposílala rovnou dítku A při balení se občas snažila dítě přesvědčit, že by to chtělo i nějaké teplejší oblečení, tak s 50% úspěšností
Teď už jen brblám, když pokyny dostanu já, protože obvykle netuším, jestli je má i dítě nebo ne, tak je přeposílám, na dálku fakt nic nezkontroluji ani nevyřeším.

babi, to mě taky dostalo

naše třináctiletá je velmi schopná ve věcech, které chce dělat. a má některé s extremní mírou zodpovědnosti. já jsem šedivá stresem celou dobu, co je činí (nárazově, dle potřeby) a pravidelně ji kontroluju, muž je v klidu. ovšem přinést špinavé prádlo do koše do koupelny je problém. nejhorší je vstřícným milým tónem pronesené "Anooooo?" z hloubi pokoje. přesně vím, že zírá do telefonu a vůbec neví, na co reaguje a co slibuje, že udělá.

Babi, tuhle logiku moc nemám ráda. To pak zavání takovým tím – my jsme taky neměli autosedačky a helmy na kolo a jaká kvalitní generace z nás vyrostla. Ten telefon, zvláště v dnešní době, je prostě pro bezpečí. Jinak např. pro zákaz ve školách jsem všemi deseti

Kufr bych nikomu nekontrolovala, to znamená ho prohrabat celý. Speciálně u toho balení od nějakého věku neřeším nic (kromě inzulínu a dalších věcí kolem cukrovky, na to jsem se ptala vždycky), je to věc dítěte, co si nesbalí nemá. Jenom na požádání samozřejmě pomohu (třeba tím výčtem, co by mohlo chybět) - a vlastně bych na požádání hledala i ty tepláky, i když způsobem, co psala Beat: dojít s dítětem před skříň a navigovat, kde všude je možné hledat; není-li věc ve skříni, tak pod postelí, za stolem, v prádle, atd... ale dítě samo. Přeci to hledání nehodí na mě